Friday, October 9, 2009
Thursday, September 17, 2009
Tisková zpráva ČPS ze dne 14.9.2009
Internet je naše moře ... >>
ČPS říká razantní »NE!« regulaci Internetu a připravuje demonstrace na jeho podporu
Brno, 14.9.2009 - tisková zpráva České pirátské strany (PDF verze).
Česká pirátská strana sleduje se značným znepokojením snahy establishmentu prosadit do českého právního řádu připravovanou regulaci Internetu. Státní orgány se ve službách cizí moci a s drzým odvoláním na tuto moc snaží prosadit do českého právního řádu zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Tento návrh zákona zavádějící regulaci poskytování svobodné audiovizuální služby Internetu shledáváme protiústavním, navíc staví Internet na úroveň zastaralého televizního média omezeného počtem licencí a podporuje snahy o podřízení Internetu státnímu a politickému vlivu.
Česká pirátská strana je toho názoru, že navrhovaná norma pro regulaci audiovizuálních služeb na Internetu odůvodňovaná směrnicí EU porušuje Ústavu České republiky (dále též jen „Ústava“) ČR v následujících bodech:
* Čl. 1 odst. 1 Ústavy: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“
* Čl. 17 Listiny základních lidských práv a svobod:
o Odst. 1: „Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny,“
o Odst. 2: „Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.“
o Odst. 3: „Cenzura je nepřípustná.“
Česká republika je nucena orgány EU k přijetí regulace klíčového informačního média. Tato regulace je možná jen s odvoláním na ustanovení článku 17 odst. 4 Listiny základních lidských práv o svobod, který vymezuje případy, ve kterých lze nepřiznat občanům práva dle ustanovení čl. 17 odst. 1–3 téže listiny. Požadujeme posouzení, zda je podmínka nezbytnosti omezení svobod čl. 17 odst. 1–3 dle čl. 17 odst. 4 slučitelná s přijetím zákona z důvodu naplnění směrnice EU.
ČPS je toho názoru, že nezbytnost omezení práv nemůže být vynucena harmonizací evropské legislativy. Jsme přesvědčeni, že Internet narozdíl od televize představuje zcela novou kvalitu pro sdílení informací a mezilidskou komunikaci, a že tedy na něj nemohou být uplatňovány stejné státní regulace jako v případě televizního vysílání, protože Internet a jeho obsah nemůže stát regulovat aniž by omezil práva občanů na svobodnou výměnu informací.
Orgány České pirátské strany v tuto chvíli připravují mobilizaci odborné a občanské veřejnosti. Jsme připraveni kvůli Internetu vyjít do ulic a také to uděláme. Vyzýváme proto provozovatele audiovizuálních služeb na Internetu, poskytovatele obsahu a připojení, hostingové firmy, systémové administrátory, autory obsahu a všechny uživatele Internetu, aby se k nám připojili a vyjádřili své občanské odhodlání bránit práva přiznaná nám Listinou lidských práv a svobod. Přesné údaje o místu a konání demonstrací na podporu svobody Internetu budeme v nejbližších dnech publikovat na našem stranickém webu a formou tiskových zpráv.
„V životě každého z nás jsou okamžiky, kdy se musíme vzdát svého pohodlí a musíme říci jasné NE moci dychtivé po kontrole a dohledem nad občany. Tento okamžik právě nastal. Musíme se nyní, za pět minut dvanáct, rázně postavit na obranu svobody Internetu, abychom v budoucnu měli možnost hájit svobodu vlastní,“ sděluje veřejnosti zakladatel České pirátské strany Jiří Kadeřávek.
Kontakty:
* Bc. Kamil Horký, kamil (tečka) horky (zavináč) ceskapiratskastrana (tečka) cz, tel. 606 446 239.
* Anežka Bubeníčková, anezka (tečka) bubenickova (zavináč) ceskapiratskastrana (tečka) cz, tel. 603 384 487.
* PhDr. Ivan Bartoš, ivan (tečka) bartos (zavináč) ceskapiratskastrana (tečka) cz, tel. 777 306 808.
* Ondřej Profant, ondrej (tečka) profant (zavináč) ceskapiratskastrana (tečka) cz, tel. 607 580 015.
ČPS říká razantní »NE!« regulaci Internetu a připravuje demonstrace na jeho podporu
Brno, 14.9.2009 - tisková zpráva České pirátské strany (PDF verze).
Česká pirátská strana sleduje se značným znepokojením snahy establishmentu prosadit do českého právního řádu připravovanou regulaci Internetu. Státní orgány se ve službách cizí moci a s drzým odvoláním na tuto moc snaží prosadit do českého právního řádu zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Tento návrh zákona zavádějící regulaci poskytování svobodné audiovizuální služby Internetu shledáváme protiústavním, navíc staví Internet na úroveň zastaralého televizního média omezeného počtem licencí a podporuje snahy o podřízení Internetu státnímu a politickému vlivu.
Česká pirátská strana je toho názoru, že navrhovaná norma pro regulaci audiovizuálních služeb na Internetu odůvodňovaná směrnicí EU porušuje Ústavu České republiky (dále též jen „Ústava“) ČR v následujících bodech:
* Čl. 1 odst. 1 Ústavy: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“
* Čl. 17 Listiny základních lidských práv a svobod:
o Odst. 1: „Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny,“
o Odst. 2: „Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.“
o Odst. 3: „Cenzura je nepřípustná.“
Česká republika je nucena orgány EU k přijetí regulace klíčového informačního média. Tato regulace je možná jen s odvoláním na ustanovení článku 17 odst. 4 Listiny základních lidských práv o svobod, který vymezuje případy, ve kterých lze nepřiznat občanům práva dle ustanovení čl. 17 odst. 1–3 téže listiny. Požadujeme posouzení, zda je podmínka nezbytnosti omezení svobod čl. 17 odst. 1–3 dle čl. 17 odst. 4 slučitelná s přijetím zákona z důvodu naplnění směrnice EU.
ČPS je toho názoru, že nezbytnost omezení práv nemůže být vynucena harmonizací evropské legislativy. Jsme přesvědčeni, že Internet narozdíl od televize představuje zcela novou kvalitu pro sdílení informací a mezilidskou komunikaci, a že tedy na něj nemohou být uplatňovány stejné státní regulace jako v případě televizního vysílání, protože Internet a jeho obsah nemůže stát regulovat aniž by omezil práva občanů na svobodnou výměnu informací.
Orgány České pirátské strany v tuto chvíli připravují mobilizaci odborné a občanské veřejnosti. Jsme připraveni kvůli Internetu vyjít do ulic a také to uděláme. Vyzýváme proto provozovatele audiovizuálních služeb na Internetu, poskytovatele obsahu a připojení, hostingové firmy, systémové administrátory, autory obsahu a všechny uživatele Internetu, aby se k nám připojili a vyjádřili své občanské odhodlání bránit práva přiznaná nám Listinou lidských práv a svobod. Přesné údaje o místu a konání demonstrací na podporu svobody Internetu budeme v nejbližších dnech publikovat na našem stranickém webu a formou tiskových zpráv.
„V životě každého z nás jsou okamžiky, kdy se musíme vzdát svého pohodlí a musíme říci jasné NE moci dychtivé po kontrole a dohledem nad občany. Tento okamžik právě nastal. Musíme se nyní, za pět minut dvanáct, rázně postavit na obranu svobody Internetu, abychom v budoucnu měli možnost hájit svobodu vlastní,“ sděluje veřejnosti zakladatel České pirátské strany Jiří Kadeřávek.
Kontakty:
* Bc. Kamil Horký, kamil (tečka) horky (zavináč) ceskapiratskastrana (tečka) cz, tel. 606 446 239.
* Anežka Bubeníčková, anezka (tečka) bubenickova (zavináč) ceskapiratskastrana (tečka) cz, tel. 603 384 487.
* PhDr. Ivan Bartoš, ivan (tečka) bartos (zavináč) ceskapiratskastrana (tečka) cz, tel. 777 306 808.
* Ondřej Profant, ondrej (tečka) profant (zavináč) ceskapiratskastrana (tečka) cz, tel. 607 580 015.
Wednesday, September 16, 2009
Evropská Unie jako projekt tajných služeb
http://www.denikpolitika.cz/politici/daniel-solis/blog#58
Nedávno vyplynulo na povrch, že za dopisem Obamovi Václava Havla a dalších vysloužilých protagonistů demontáže diktatury proletariátu ve východní Evropě – vyhořelých hvězd něžných revolucí, stojí jestřábí hnízdo atlantistické propagandy s neblahými vazbami na lobbystické firmy, zbrojní průmysl, Langley a Pentagon, The German Marshall Fund, také znám jako Marshallova Nadace, někdejší zaměstnavatel Havlova oblíbence Alexandra Vondry, pozdějšího místopředsedy pro Evropské záležitosti nedůvěryhodné vlády Mirka Topolánka. Jaký je tedy vztah transatlantických jestřábů ke sjednocení Evropy a k jejímu zahraničně politickému směřování, zejména ve vztahu s Ruskem? Kdo je za revizionistickou snahou označit Rusko jako původce 2. světové války, které jsme poslední dobou svědky?
V kontextu kontroverze kolem Lisabonské smlouvy je zajímavé odhalit, že původní plán na sjednocení Evropy a svázaní jejich národních států do lehce kontrolovatelného a ovladatelného svazku, inicioval Washington a implementovaly jeho zahraniční rozvědky.
Dne 25. března 2007 se na stránkách zastupitelských úřadů Spojených států amerických v evropských zemích objevila tisková zpráva k 50. výročí podpisu Římské smlouvy o Evropských společenstvích v tomto duchu: „Od vytvoření Výboru pro evropskou hospodářskou spolupráci, a Evropského společenství pro uhlí a ocel, zavedení eura a rozšíření do bývalé Východní Evropy, Spojené státy podporovaly ušlechtilé úsilí evropské jednoty. Činili jsme tak, protože to bylo v našem zájmu. Následující Kongresy a administrativy nabyly přesvědčení, že by integrace posílila demokracii a podpořila hospodářský růst Evropy, a že takové výsledky by se odrazily ve prospěch Spojených států. Amerika chce – ne, Amerika potřebuje – silnou Evropu, silnou EU.“
Pokud se na tuto „spojeneckou podporu“ podíváme pozorněji, vyjde najevo, že projekt Evropské integrace byl a je zcela v režimu „přísně tajné“ a v gesci Ústřední zpravodajské služby (CIA), původně Office of Strategic Services (OSS) Allana Dullese.
V rámci FOIA (zákona o svobodnému přístupu k informacím) byly skutečně celkem nedávno odtajněny některé dokumenty, ze kterých vyplývá velká míra vlivu otevřené i skryté diplomacie Spojených států na formování jednotné Evropy. Zmíněné dokumenty poprvé citoval v roce 2001 Richard J. Aldrich ve své knize „Skrytá ruka: Británie, Amerika a tajné zpravodajství Studené Války“ (The Hidden Hand: Britain, America and Cold War Secret Intelligence). Tato šokující informace se dostala do sdělovacích prostředků jen letmo a vyšla v několika článcích v Británii, například „Euro-federalists financed by US spy chiefs“ a „US agents pressed Danes to join EU“ nebo „How MI6 pushed Britain to join Europe.
7. května 1948 předsedal Churchill konferenci Evropského hnutí v Haagu, na které se sešlo všech 16 příjemců Marshallovy pomoci, nejen proto, aby založili Organizaci pro evropskou hospodářskou spolupráci, ale také aby „zahájili přípravu ústavy pro Spojené státy evropské“. Účastníci konference také potvrdili, že „je zásadní, aby byly rozvíjeny soukromé a nezávislé aktivity pro sjednocení “Evropy“, jak předpovídal informovaný rep. Hale Boggs na Capitol Hill 27 dubna 1948. Ten samý Hale Boggs, který byl o rok dříve spoluautorem rezoluce obou komor Kongresu podporující vytvoření „Spojených států evropských“ (z 22 dubna 1947).
Za tímto účelem vznikl za spolupráce s hrabětem Coudenhove-Kalergi „Americký Výbor pro Svobodnou a spojenou Evropu“ (American Committee for a Free and United Europe, ACUE), kterého byly podle New York Times z 24 dubna 1948 členy také ředitelé a vysocí důstojníci OSS potažmo CIA, Allen Welsh Dulles, William Joseph Donovan, Walter Bedell Smith, Paul Hoffman a Thomas W. Braden, který řídil evropskou pobočku Výboru. Mimo špiček tajné služby zaujaly místo v předsednictvu výboru prominentní osobnosti jako prezident Herbert Hoover, senátor James William Fullbright, senátor
Norman Thomas, a další respektovaní protagonisté politiky. Paul Hoffman později vedl Fordovu nadaci, která vedle Rockefellerovy nadace zajišťovala pro ACUE finanční zdroje.
Na druhé straně Atlantiku, v Evropě, vznikla sesterská organizace zvaná Evropské hnutí, kterému čestně předsedaly osobnosti evropského poválečného veřejného života, Winston Churchill, Paul-Henri Spaak, Konrad Adenauer, Leon Blum, a Alcide De Gasperi. Evropské hnutí tajně financovala v období mezi rokem 1949 a 1960 CIA čtyřmi miliony dolarů, které představovaly více než polovinu jeho rozpočtu.
Také Marshallův plán, a zejména jeho pokračování prostřednictvím Mutual Security Agency ustavenou zákonem Mutual Security Act of 1951 (H.R. 5113 is Public Law 165, 82d Congress), poskytoval finanční zdroje evropskému Hnutí podle klauzule „prostředky mají být použity k další podpoře hospodářského sjednocení a politické federalizace Evropy“.
Pod fasádou bezpečnostní politiky Spojených států amerických se ale skrývaly zájmy nadnárodních finančních elit. Nebyla náhoda, že první náčrt evropské federace přišel od zakladatele Rady pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations, CFR). (David Rockefeller, v publikaci CFR z roku 1946 ‚The Reconstruction of Europe).
Tyto zájmy reprezentoval na evropské straně Jósef Hieronim Retinger – jeden ze zakladatelů tajného „spolku“ Bilderberg a operativec britské špionážní služby MI6. Retinger, generální sekretář Nezávislé ligy pro evropskou spolupráci (Independent League for European Co-Operation, ILEC) někdejšího belgického premiéra Paula van Zeelanda, ve svých memoárech zmiňuje své kontakty na druhé straně oceánu takto:
„I found in America a unanimous approval for our ideas among financiers, businessmen and politicians. Mr Leffingwell, senior partner in J. P. Morgan’s [bank], Nelson and David Rockefeller, Alfred Sloan [chair of General Motors], Charles Hook, President of the American Rolling Mills Company, Sir William Wiseman, [British SIS and] partner in Kuhn Loeb [New York investment bank], George Franklin and especially my old friend Adolf Berle Jr [CFR], were all in favour, and Berle agreed to lead the American section [of ILEC]. John Foster Dulles also agreed to help. (Pomian 1972, p. 212)“
Dnes tuto práci vykonává mnoho specializovaných institucí, kterých vyjmenování a popis by přesahoval rámec tohoto příspěvku. Jedno je ale jisté: dílo, které bylo započato před 60 lety, stále pokračuje. Evropa svádí statečný souboj o svou nezávislost. Nemůže nám to být lhostejné, neboť jsme její součástí.
Anotace:
Tiskové zprávy (identické) ministerstva zahraničí SSA šířeny velvyslanectvími v Evropě – například:
Dánsko:
http://denmark.usembassy.gov/dream.html
Rumunsko:
http://www.usembassy.ro/US_Policy/Press_Releases/Treaty_of_Rome_032007.html
Gruzie:
http://georgian.georgia.usembassy.gov/releases/2007/statement20070323TreatyRome.htm
Články z tisku:
Zdánlivě zcela původní dopis
http://online.euro.cz/id/pncib1l6zr/detail.jsp?id=17810
Euro-federalists financed by US spy chiefs, Ambrose Evans-Pritchard, Daily
Telegraph, 19 September 2000
http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/1356047/Euro-federalists-financed-by-US-spy-chiefs.html
How MI6 pushed Britain to join Europe, Paul Lashmar and James Oliver, Sunday
Telegraph, 27 April 1997
http://www.cambridgeclarion.org/press_cuttings/mi6.eu_stel_27apr1997.html
New Group Backs Federated Europe–Public Officials and Educators Form Committee to Support „Free“ Bloc Abroad, New York Times, 24 dubna, 1948,. New York.
US agents pressed Danes to join EU, by Ambrose Evans-Pritchard, Daily Telegraph, 19.
června, 2001
http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/denmark/1356133/US-agents-pressed-Danes-to-join-EU.html
Bibliografie a doporučené čtení
Aldrich Richard J., The Hidden Hand: Britain, America and Cold War Secret
Intelligence, John Murray, (London, 2001).
Beloff Max, The United States and the Unity of Europe, (Washington 1963)
Beugel van der Ernst H., From marshall Aid to Atlantic Partnership: European
Integration as a Consern of American Foreign Policy, (Amsterdam 1966).
Booker Christopher, North Richard, The Great Deception THE SECRET HISTORY OF THE
EUROPEAN UNION, (Continuum, 2003)
Congressional Record, April 22, 1947, A1905, for “identical resolutions…
introduced by Messrs. Fulbright and Thomas in the Senate and Hale Boggs in the
House, the substance of which was that America favored the creation of a United
States of Europe within the framework of the United Nations Charter”
Dorril Stephen, MI6: Fifty Years of Special Operations, Fourth Estate, (London, 2000)
Extension of Remarks of Hon. Hale Boggs of Louisiana in the House of Representatives
Tuesday, April 27, (Appendix to the Congressional Record 1948) pp A2534–5
Ferrel Robert H., The Truman Era and European Integration, in Francis H. Heller &
John R. Gillingham (eds.), The United States and the Integration of Europe. Legacies
of th Postwar Era, (New York 1996) ss. 25 – 44
Hogan Michael J., The Marshall Plan. America, Britain, and the reconstruction of
Western Europe, 1947–1952, (Cambridge 1987).
Levy Jonathan, The Intermarium: Wilson, Madison, & East Central European Federalism,
(Dissertation.Com, 2007)
Lundestad Geir, Empire by Integration. The United States and European Integration,
1945–1997, (Oxford 1998).
Mélandri Pierre, Les États-Unis face á l`unification de l´Europe 1945–1954, (Lille 1979).
Retinger, Joseph. Pomian, John (Ed.). Memoirs of an Eminence Grise, (Sussex:
University Press, 1972), pp. 220–224 (http://www.ena.lu/))
Rockefeller David, Spofford Charles M., The Reconstruction of Europe, (CFR, 1946)
Schwabe Klaus, The United States and European integration: 1947–1957, in Clemens
Wurm (ed.) Western Europe and Germany: The Beginnings of European Integration 1945 – 1960, (Oxford 1995) ss. 115 – 135
Weigall D. and Stirk P., editors, The Origins and Development of the European
Community, (Leicester: Leicester University Press, 1992)
Wilford, Hugh. The CIA, the British Left and the Cold War: Calling the Tune.
(London: Frank Cass, 2003)
Winand Pascaline, Eisenhower, Kennedy, and the United States of Europe, (New York 1993)
Zurcher, Arnold J., The Struggle to Unite Europe 1940 – 1958, (New York University
Press 1958)
Nedávno vyplynulo na povrch, že za dopisem Obamovi Václava Havla a dalších vysloužilých protagonistů demontáže diktatury proletariátu ve východní Evropě – vyhořelých hvězd něžných revolucí, stojí jestřábí hnízdo atlantistické propagandy s neblahými vazbami na lobbystické firmy, zbrojní průmysl, Langley a Pentagon, The German Marshall Fund, také znám jako Marshallova Nadace, někdejší zaměstnavatel Havlova oblíbence Alexandra Vondry, pozdějšího místopředsedy pro Evropské záležitosti nedůvěryhodné vlády Mirka Topolánka. Jaký je tedy vztah transatlantických jestřábů ke sjednocení Evropy a k jejímu zahraničně politickému směřování, zejména ve vztahu s Ruskem? Kdo je za revizionistickou snahou označit Rusko jako původce 2. světové války, které jsme poslední dobou svědky?
V kontextu kontroverze kolem Lisabonské smlouvy je zajímavé odhalit, že původní plán na sjednocení Evropy a svázaní jejich národních států do lehce kontrolovatelného a ovladatelného svazku, inicioval Washington a implementovaly jeho zahraniční rozvědky.
Dne 25. března 2007 se na stránkách zastupitelských úřadů Spojených států amerických v evropských zemích objevila tisková zpráva k 50. výročí podpisu Římské smlouvy o Evropských společenstvích v tomto duchu: „Od vytvoření Výboru pro evropskou hospodářskou spolupráci, a Evropského společenství pro uhlí a ocel, zavedení eura a rozšíření do bývalé Východní Evropy, Spojené státy podporovaly ušlechtilé úsilí evropské jednoty. Činili jsme tak, protože to bylo v našem zájmu. Následující Kongresy a administrativy nabyly přesvědčení, že by integrace posílila demokracii a podpořila hospodářský růst Evropy, a že takové výsledky by se odrazily ve prospěch Spojených států. Amerika chce – ne, Amerika potřebuje – silnou Evropu, silnou EU.“
Pokud se na tuto „spojeneckou podporu“ podíváme pozorněji, vyjde najevo, že projekt Evropské integrace byl a je zcela v režimu „přísně tajné“ a v gesci Ústřední zpravodajské služby (CIA), původně Office of Strategic Services (OSS) Allana Dullese.
V rámci FOIA (zákona o svobodnému přístupu k informacím) byly skutečně celkem nedávno odtajněny některé dokumenty, ze kterých vyplývá velká míra vlivu otevřené i skryté diplomacie Spojených států na formování jednotné Evropy. Zmíněné dokumenty poprvé citoval v roce 2001 Richard J. Aldrich ve své knize „Skrytá ruka: Británie, Amerika a tajné zpravodajství Studené Války“ (The Hidden Hand: Britain, America and Cold War Secret Intelligence). Tato šokující informace se dostala do sdělovacích prostředků jen letmo a vyšla v několika článcích v Británii, například „Euro-federalists financed by US spy chiefs“ a „US agents pressed Danes to join EU“ nebo „How MI6 pushed Britain to join Europe.
7. května 1948 předsedal Churchill konferenci Evropského hnutí v Haagu, na které se sešlo všech 16 příjemců Marshallovy pomoci, nejen proto, aby založili Organizaci pro evropskou hospodářskou spolupráci, ale také aby „zahájili přípravu ústavy pro Spojené státy evropské“. Účastníci konference také potvrdili, že „je zásadní, aby byly rozvíjeny soukromé a nezávislé aktivity pro sjednocení “Evropy“, jak předpovídal informovaný rep. Hale Boggs na Capitol Hill 27 dubna 1948. Ten samý Hale Boggs, který byl o rok dříve spoluautorem rezoluce obou komor Kongresu podporující vytvoření „Spojených států evropských“ (z 22 dubna 1947).
Za tímto účelem vznikl za spolupráce s hrabětem Coudenhove-Kalergi „Americký Výbor pro Svobodnou a spojenou Evropu“ (American Committee for a Free and United Europe, ACUE), kterého byly podle New York Times z 24 dubna 1948 členy také ředitelé a vysocí důstojníci OSS potažmo CIA, Allen Welsh Dulles, William Joseph Donovan, Walter Bedell Smith, Paul Hoffman a Thomas W. Braden, který řídil evropskou pobočku Výboru. Mimo špiček tajné služby zaujaly místo v předsednictvu výboru prominentní osobnosti jako prezident Herbert Hoover, senátor James William Fullbright, senátor
Norman Thomas, a další respektovaní protagonisté politiky. Paul Hoffman později vedl Fordovu nadaci, která vedle Rockefellerovy nadace zajišťovala pro ACUE finanční zdroje.
Na druhé straně Atlantiku, v Evropě, vznikla sesterská organizace zvaná Evropské hnutí, kterému čestně předsedaly osobnosti evropského poválečného veřejného života, Winston Churchill, Paul-Henri Spaak, Konrad Adenauer, Leon Blum, a Alcide De Gasperi. Evropské hnutí tajně financovala v období mezi rokem 1949 a 1960 CIA čtyřmi miliony dolarů, které představovaly více než polovinu jeho rozpočtu.
Také Marshallův plán, a zejména jeho pokračování prostřednictvím Mutual Security Agency ustavenou zákonem Mutual Security Act of 1951 (H.R. 5113 is Public Law 165, 82d Congress), poskytoval finanční zdroje evropskému Hnutí podle klauzule „prostředky mají být použity k další podpoře hospodářského sjednocení a politické federalizace Evropy“.
Pod fasádou bezpečnostní politiky Spojených států amerických se ale skrývaly zájmy nadnárodních finančních elit. Nebyla náhoda, že první náčrt evropské federace přišel od zakladatele Rady pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations, CFR). (David Rockefeller, v publikaci CFR z roku 1946 ‚The Reconstruction of Europe).
Tyto zájmy reprezentoval na evropské straně Jósef Hieronim Retinger – jeden ze zakladatelů tajného „spolku“ Bilderberg a operativec britské špionážní služby MI6. Retinger, generální sekretář Nezávislé ligy pro evropskou spolupráci (Independent League for European Co-Operation, ILEC) někdejšího belgického premiéra Paula van Zeelanda, ve svých memoárech zmiňuje své kontakty na druhé straně oceánu takto:
„I found in America a unanimous approval for our ideas among financiers, businessmen and politicians. Mr Leffingwell, senior partner in J. P. Morgan’s [bank], Nelson and David Rockefeller, Alfred Sloan [chair of General Motors], Charles Hook, President of the American Rolling Mills Company, Sir William Wiseman, [British SIS and] partner in Kuhn Loeb [New York investment bank], George Franklin and especially my old friend Adolf Berle Jr [CFR], were all in favour, and Berle agreed to lead the American section [of ILEC]. John Foster Dulles also agreed to help. (Pomian 1972, p. 212)“
Dnes tuto práci vykonává mnoho specializovaných institucí, kterých vyjmenování a popis by přesahoval rámec tohoto příspěvku. Jedno je ale jisté: dílo, které bylo započato před 60 lety, stále pokračuje. Evropa svádí statečný souboj o svou nezávislost. Nemůže nám to být lhostejné, neboť jsme její součástí.
Anotace:
Tiskové zprávy (identické) ministerstva zahraničí SSA šířeny velvyslanectvími v Evropě – například:
Dánsko:
http://denmark.usembassy.gov/dream.html
Rumunsko:
http://www.usembassy.ro/US_Policy/Press_Releases/Treaty_of_Rome_032007.html
Gruzie:
http://georgian.georgia.usembassy.gov/releases/2007/statement20070323TreatyRome.htm
Články z tisku:
Zdánlivě zcela původní dopis
http://online.euro.cz/id/pncib1l6zr/detail.jsp?id=17810
Euro-federalists financed by US spy chiefs, Ambrose Evans-Pritchard, Daily
Telegraph, 19 September 2000
http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/1356047/Euro-federalists-financed-by-US-spy-chiefs.html
How MI6 pushed Britain to join Europe, Paul Lashmar and James Oliver, Sunday
Telegraph, 27 April 1997
http://www.cambridgeclarion.org/press_cuttings/mi6.eu_stel_27apr1997.html
New Group Backs Federated Europe–Public Officials and Educators Form Committee to Support „Free“ Bloc Abroad, New York Times, 24 dubna, 1948,. New York.
US agents pressed Danes to join EU, by Ambrose Evans-Pritchard, Daily Telegraph, 19.
června, 2001
http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/denmark/1356133/US-agents-pressed-Danes-to-join-EU.html
Bibliografie a doporučené čtení
Aldrich Richard J., The Hidden Hand: Britain, America and Cold War Secret
Intelligence, John Murray, (London, 2001).
Beloff Max, The United States and the Unity of Europe, (Washington 1963)
Beugel van der Ernst H., From marshall Aid to Atlantic Partnership: European
Integration as a Consern of American Foreign Policy, (Amsterdam 1966).
Booker Christopher, North Richard, The Great Deception THE SECRET HISTORY OF THE
EUROPEAN UNION, (Continuum, 2003)
Congressional Record, April 22, 1947, A1905, for “identical resolutions…
introduced by Messrs. Fulbright and Thomas in the Senate and Hale Boggs in the
House, the substance of which was that America favored the creation of a United
States of Europe within the framework of the United Nations Charter”
Dorril Stephen, MI6: Fifty Years of Special Operations, Fourth Estate, (London, 2000)
Extension of Remarks of Hon. Hale Boggs of Louisiana in the House of Representatives
Tuesday, April 27, (Appendix to the Congressional Record 1948) pp A2534–5
Ferrel Robert H., The Truman Era and European Integration, in Francis H. Heller &
John R. Gillingham (eds.), The United States and the Integration of Europe. Legacies
of th Postwar Era, (New York 1996) ss. 25 – 44
Hogan Michael J., The Marshall Plan. America, Britain, and the reconstruction of
Western Europe, 1947–1952, (Cambridge 1987).
Levy Jonathan, The Intermarium: Wilson, Madison, & East Central European Federalism,
(Dissertation.Com, 2007)
Lundestad Geir, Empire by Integration. The United States and European Integration,
1945–1997, (Oxford 1998).
Mélandri Pierre, Les États-Unis face á l`unification de l´Europe 1945–1954, (Lille 1979).
Retinger, Joseph. Pomian, John (Ed.). Memoirs of an Eminence Grise, (Sussex:
University Press, 1972), pp. 220–224 (http://www.ena.lu/))
Rockefeller David, Spofford Charles M., The Reconstruction of Europe, (CFR, 1946)
Schwabe Klaus, The United States and European integration: 1947–1957, in Clemens
Wurm (ed.) Western Europe and Germany: The Beginnings of European Integration 1945 – 1960, (Oxford 1995) ss. 115 – 135
Weigall D. and Stirk P., editors, The Origins and Development of the European
Community, (Leicester: Leicester University Press, 1992)
Wilford, Hugh. The CIA, the British Left and the Cold War: Calling the Tune.
(London: Frank Cass, 2003)
Winand Pascaline, Eisenhower, Kennedy, and the United States of Europe, (New York 1993)
Zurcher, Arnold J., The Struggle to Unite Europe 1940 – 1958, (New York University
Press 1958)
"Nech žije Svetová vláda" a iné scenáre budúcnosti
O scenáre pokrízového rozvoja sveta vrátane Ruska nie je núdza. Jeden zo scenárov, ktorý môžeme pomenovať Nech žije Svetová vláda!, sa v Rusku presadzuje prostredníctvom Gavrila Popova. Bývalý aktivista Demokratickej platformy v KSSZ, bývalý učiteľ Jegora Gajdara, bývalý primátor Moskvy, ktorého si Moskovčania zapamätali vďaka tabakovej, vodkovej a potravinovej kríze a zároveň premene Tverskej ulice a Lubianky na prototypy Čerkizovského trhu nedávno prezentoval cesty ako sa dostať z krízy prostredníctvom Svetovej vlády.
Myšlienka vytvorenia celosvetového riadiaceho centra nie je nová. Veď kto iný vyprovokoval túto krízu, ak nie neviditeľná pre svet svetová vláda, alebo takzvaná Finančná internacionála, vytvorená dynastickými magnátmi z Wall Street - Rockefellerovcami, Morganovcami, Warburgovcami, Rothschildovcami, Harrimanovcami, DuPontovcami a Schiffovcami.
Slávny americký autor Nicholas Hagger prezentuje tajnú svetovú vládu ako Syndikát, ktorý je riadený prevažne prostredníctvom newyorskej Federálnej rezervnej banky (FRB), kontrolujúcej Federálny rezervný systém USA. Konkrétne Hagger, ale nie iba on poukazoval na to, že značná časť obrovskej zadlženosti Ameriky je práca Rockefellerovcov, ktorým patrí takmer 1/4 akcií newyorskej FRB a viac ako polovica všetkých akcií Federálneho rezervného systému. Rockefellerovci a do menšej miery Rothschildovci, sú schopní spôsobiť bankrot USA prakticky v ľubovoľnej chvíli, keď to Syndikát bude potrebovať nato, aby premenil túto krajinu na jeden z regiónov Spojených štátov sveta. Dobré znalosti o téme umožnili Haggerovi spraviť správnu prognózu. "Ak Syndikát spôsobí bankrot USA, - písal v roku 2005 - svetová ekonomika bude zničená, a vtedy sa bude dať vystúpiť z tieňa a vytvoriť vlastnú svetovú vládu." (1)
Dnes sa mnohé zmenilo. Ak počas predkrízovej epochy o tajnej svetovej vláde hovorili vážne iba konšpirológovia, teraz Svetová vláda vstupuje do nášho života ako organizácia-záchranca, neskrývajúc sa za maskou Rady pre medzinárodné vzťahy, Bilderbergského klubu, korporácie RAND a iných podobných štruktúr.
Ako píše Gavril Popov kríza vytýčila úlohu "formovania novej civilizácie, v ktorej globalizmus bude neprestajne prekonávať (rozumej likvidovať - pozn. autorky) národno-štátne a národno-územné formy" (2). Nie tajnej, ale už zjavnej Svetovej vláde už nestačí vládnuť politickému priestoru, má potrebu vytvárať novú "globálnu realitu".
Konkrétne takzvané "prekonávanie" sa má prejaviť v nasledovnom:
Po prvé, v zavedení svetovej garantovanej valuty.
Po druhé, v odobratí jednotlivým národom a odovzdaní do medzinárodnej kontroly jadrových zbraní, jadrovej energetiky a celej raketovo-kozmickej techniky. Je potrebné odovzdať do globálnej kontroly všetky bohatstvá útrob našej planéty, predovšetkým zásoby uhľovodíkových surovín. Do svetovej kontroly sa má taktiež dostať ochrana životného prostredia a svetového podnebia. Tieto dve tézy aktívne presadzuje ďalší predstaviteľ svetového zákulisia Jacques Attali. Východisko z krízy vidí v "kolektívnom planetárnom prisvojení si majetku", a vytvorení jednotnej svetovej valuty podľa princípu peňažného košíka, ktorý by zahŕňal dolár, jen a euro, vo vytvorení centier nadnárodnej regulácie ekonomiky, financií a iných druhov cenných zdrojov (3).
Po tretie, musia byť nastolené tvrdé hraničné normy pôrodnosti vychádzajúc z úrovne produktivity a výšky bohatstva, ktoré každá krajina našetrila. Nemôžem nesúhlasiť s Michailom Deliaginom v tom, že "kvalitatívne vyššia výkonnosť nových technológií vedie k tomu, že na nadobudnutie zisku stačí mať tenkú vrstvu elity (vrátane vedcov a kultúrnych činiteľov) a takmer rovnako tenkú vrstvu ľudí, zabezpečujúcich technické fungovanie systémov danej spoločnosti" (4). Všetko ostatné - nemenej ako polovica každej spoločnosti a zjavne viac ako polovica ľudstva, sa ukazuje byť "nadbytočné", sú to "proletári". Ale na rozdiel od G. Popova, ja, М. Deliagin, akýkoľvek normálny človek, nestanovujeme za jednu z podmienok prežitia ľudstva fyzickú likvidáciu vlastnej neužitočnej časti."
Po štvrté, podľa Popova, je nevyhnutné vypracovanie nového systému ľudského života. Reč je o civilizácii s malými energetickými výdajmi, kde bude dosiahnutá genetická kontrola ešte v štádiu embrya a tým pádom bude dochádzať k "neprestajnému očisťovaniu genofondu ľudstva."
Po piate, nová civilizácia sa formuje prostredníctvom súboru výchovných opatrení pre vývoj nového "ľudského materiálu", ktorému budú cudzie náboženská, etnická, kultúrna a iné charakteristiky, ktoré vyvolávajú nekompatibilitu ľudí.
Je očividné, že s takouto "perspektívou" akákoľvek spoločnosť, ktorá si zachovala pocit sebaúcty a elementárny rozum, pristúpiť nemôže. Aj nato má však Popov odpoveď: "Krajiny, ktoré neprijmú globálnu perspektívu, musia byť vylučované zo svetového spoločenstva." Je cítiť, že pán Popov zjavne čosi nedopovedá… Zaňho to robia Charles Kupchan a Adam Maunt. Vo svojom programovom článku Autonómne riadenie. Americká politika po "presadení demokracie" (Democracy. Journal of Ideas, 2009, Spring, № 12) vyhlasujú začiatok veľkej vojny proti "dravcom". Do tábora "dravcov" sa dostávajú takzvané "neporiadne" krajiny, t.j. tie, ktoré porušujú hlavné princípy globálneho sveta: osobnostné práva a demokratické slobody. Došlo tu k nahradeniu pojmu "štát-vyvrheľ" pojmom "štát-dravec", čo svedčí o zmene stratégie správania sa štátu-hegemóna vo vzťahu ku krajinám nesúhlasiacim s americkým videním sveta. Dravec je nebezpečné zviera. Buď ho ničia, alebo zatvárajú do klietky. Práve takáto perspektíva, na návrh G. Popova, musí čakať krajiny, ktoré neprijímajú "globálnu perspektívu".
Za účelom realizácie tejto "perspektívy" je navrhnutý politicko-organizačný mechanizmus, pozostávajúci z piatich inštitúcií.
Prvú inštitúciu predstavuje nová Organizácia spojených národov, do ktorej v podobe individuálnych členov nebudú patriť všetky krajiny. Nato, aby sa krajina stala individuálnym členom OSN, bude musieť mať určité množstvo obyvateľstva, množstvo našetreného štátneho bohatstva a určitú výšku HDP na človeka: bude to OSN pre vyvolených. Takých členov by malo byť 30 - 50. Ostatné krajiny môžu vstupovať do OSN prostredníctvom kolektívnych organizácií, zjednocujúcich niekoľko krajín. Akýkoľvek kolektív krajín, aby vstúpil do OSN, musí zodpovedať tým istým kritériám, ktoré sú potrebné aj pre individuálne členstvo. Spomínaný vyššie Jacques Attali navrhuje ešte menšie množstvo "vyvolených" členských krajín: rozšíriť "Veľkú osmičku na G-24, а "na základe G-24 a Bezpečnostnej rady starej OSN vytvoriť jednu Riadiacu radu, disponujúcu ekonomickými plnomocami a realizujúcu zákonné politické regulovanie."
Druhá inštitúcia - Svetový parlament s dvomi komorami. Jedna sa volí priamo hlasovaním na celej planéte. Povedzme, každý kandidát, ktorý nazbiera milión hlasov, sa stáva poslancom tejto planéty. Poslancov druhej komory volia z individuálnych a kolektívnych členov OSN podľa majoritného systému relatívnej väčšiny.
Treťou inštitúciou je Svetová vláda. Formuje ju OSN po schválení Svetovým parlamentom. Pritom je nevyhnutné zriadiť aj Svetové ozbrojené sily aj Svetovú políciu.
Štvrtá inštitúcia - OSN vytvára inštitúcie nezávislé od Svetovej vlády: Svetovú jadrovú agentúru, Svetovú raketovú agentúru, Svetovú vesmírnu agentúru, Svetovú banku, Svetový súd, svetové vedecko-výskumné a expertné centrá, vzdelávacie, kultúrne a športové organizácie. Piaty - Svetový systém nezávislej informácie, predovšetkým televízia, rozhlas, internet, nezávislé dokonca aj od OSN.
Všetci chápu, že samotný G. Popov by takéto niečo nevymyslel. Bývalý moskovský primátor je iba jedným z namierených na Rusko ampliónov neveľkej, ale veľmi súdržnej a mocnej skupiny "veľkých rodín". Vo veci zachovania svojej nadvlády táto skupina je pripravená podniknúť čokoľvek.
Slávny americký futurológ George Friedman, zakladateľ spoločnosti Stratfor, ktorá sa zaoberá výzvednou činnosťou s využitím čerstvo objavených zdrojov, uverejnil svoju prognózu na najbližších sto rokov (Friedman G., The Next 100 Years: A Forecast for the 21st Century. - Doubleday, New York, 2009, p. 272). Táto kniha robí nielen bodku za dejinami Ruska, ale vyvracia aj úvahy o tom, že sme svedkami agónie jednopólového sveta, vyvrcholením ktorej sa stane kolaps Spojených štátov. (Medzi ruskými výskumníkmi myšlienku krachu USA aktívne presadzuje Igor Panarin) (5).
Podľa mienky G. Friedmana, 21. storočie bude storočím USA. Po prvé, z dôvodu toho, v akom stave je arabský svet. Arabský Východ je výborný príklad realizácie Spojenými štátmi stratégie "riadeného chaosu", teda nepretržitého pôsobenia na nekončiace konflikty cestou štvania proti sebe rôznych islamských štátov a náboženských prúdov.
Po druhé, úplná kontrola Svetového oceánu a regulovanie medzinárodného obchodného a finančného systému po páde ZSSR vytvorili situáciu, v ktorej nikto na svete nemôže efektívne vplývať na USA. Pravdaže, to neznamená neprítomnosť protestu proti americkej hegemónii, ale vo všetkých prípadoch tento protest bude mať regionálny a nie globálny charakter.
Po tretie, pokračujúce "hnitie" postsovietskeho priestoru privedie k nádorovým nakazeniam samotného Ruska. Ruská federácia stratí kontrolu nad Kaukazom, "vnútorné regióny Ruska budú pustnúť a štát sa na začiatku tretieho desaťročia 21. storočia rozpadne a vráti sa do svojich stredovekých hraníc." (6). To neodvratne privedie k chaosu v celej Eurázii, čo upevní pozície USA. Urýchliť proces tohto rozpadu Ruskej federácie majú rôzne spôsoby obmedzovania jej vplyvu. Predovšetkým je reč o "kvalitatívnom skoku vo výskume a zavádzaní nových energetických zdrojov", а taktiež o alternatívnych dopravných cestách pre transport prírodných energetických surovín do Európy. Ignorovanie vlastných vedeckých výskumov vo všetkých odvetviach, vrátane vojenského, neprítomnosť strategického videnia budúcnosti, antimodernizácia krajiny a archaizácia všetkých aspektov každodenného života, lakomosť mamonárstvo a skorumpovanosť predstaviteľov vládnych inštitúcií môžu naozaj stáť Rusko budúcnosť. Zmietajúci sa vo vnútorných konfliktoch, zbavený armády a slabý duchom štát sa stáva ľahkou korisťou marodérov.
Pravda, úplne súhlasiť s G. Friedmanom treba len v tom, že ako najvernejší spojenec Ameriky sa ukáže byť koalícia východoeurópskych štátov na čele s Poľskom a žiadne ponižovanie a zaliečanie sa tomuto "nezmieriteľnému susedovi" (7) nás nezachránia. Hlavným cieľom "reťazových psov Západu" (8) sa stane postupovanie na Východ. Futurológ si myslí, že okupácia Sankt Peterburgu Estóncami, Kyjevu Maďarmi a Minsku Poliakmi je celkom reálna a poslúži ako začiatok Tretej svetovej vojny.
Po štvrté, Tretia svetová vojna, vymyslená ako spôsob nepripustiť rozvoj regionálnych lídrov Eurázie, ktorí ohrozujú nadvládu USA, začne po konflikte medzi Poliakmi a Turkmi kvôli Balkánu v roku 2050. Japonsko vystúpi proti USA a pokúsi sa vybojovať si strategickú prevahu na ruskom Ďalekom Východe. Táto vojna bude bezprecedentná čo do metód, akými sa bude viesť. Úspech nebude závisieť od mobilizácie celej spoločnosti, ale od mimoriadne presnej techniky a supermoderných technológií. Podľa mienky autora tohto scenára, USA, stojac na čele východoeurópskej koalície, zvíťazia v tejto vojne vďaka disponovaniu najnovšími bezpilotnými nadzvukovými lietadlami, riadenými prostredníctvom vesmírnej družice Battlestar. Straty v dôsledku vojny nebudú veľké - niekoľko desiatok tisícok ľudí. Hlavný výsledok - upevnenie nadvlády USA nielen na zemi a vo vzduchu, ale aj v kozme.
Rusko - hlavný psychologický protivník Ameriky - musí byť, ako píše George Friedman, zlikvidovaná do roku 2030, čo sa týka Číny, keďže bude ekonomicky, technologicky a energeticky závisieť od USA, nebude predstavovať hrozbu pre globálne záujmy Ameriky.
Pravda, pokiaľ ide o čínsku otázku, nie je všetko také jednoznačné.
Spomedzi mnohých príčin svetovej krízy si zvláštnu pozornosť zasluhuje scenár "sprisahania proti Číne". Už na konci roku 2005 v zverejnenej správe spravodajského spoločenstva USA Projekt - 2020 (9), sa prognózovalo, že Čína sa môže dostať na prvé miesto čo do absolútneho objemu HDP nie skôr ako v roku 2020. A to sa považovalo za najznepokojivejšiu tendenciu pre USA. Udialo sa to však o 12 rokov skôr (!), na začiatku roku 2008. Okrem toho, podľa výsledkov z roku 2007 po prvý raz za 100 rokov (!) sa zmenil líder svetovej ťažby zlata: ČĽR vytlačila JAR na druhé miesto. Navyše, na začiatku roku 2008 spotreba ropy v Číne vzrástla z 4,2 milióna barelov za deň v roku 1999 na 7,8 milióna barelov za deň v roku 2007 t.j. o 86 %. Ešte viac vzrástol podiel importovanej ropy. V roku 1997 Čína kupovala v zahraničí iba 1 milión barelov z každodenne spotrebúvanej ropy a do roku 2007 rozdiel medzi ťažbou a spotrebou ropy v krajine vzrástol na 4 milióny barelov a je pokrývaný s pomocou importu (10).
Na jar roku 2008 sa objavila ešte jedna nepríjemnosť. Čínsky fond China Investment Corporation sa rozhodol zväčšiť objem zahraničných investícií, sumárna veľkosť ktorých vzrastie o 30 % a bude tvoriť 90 miliárd amerických dolárov. Americkí experti začali mať obavy ohľadne toho, že aktívne rastúca ekonomika Číny im umožní doslova skúpiť pol sveta. Práve vtedy poprední analytici a experti USA začali hovoriť o sprisahaní Číny proti Amerike.
Vladimír Ovčinskij na základe analýzy finančnej politiky Číny dospel k záveru, že do leta 2008 v USA bol dosiahnutý istý konsenzus ohľadne Číny. Spočíval v tom, že globálnu finančno-ekonomickú krízu je treba nasmerovať do takého koryta, kde "čínsky zázrak" bude čakať koniec. To nesporne by znamenalo mimoriadne ťažké problémy pre samotnú Ameriku, ale tieto problémy je treba chápať ako cenu za obnovenie nadvlády USA vo svete.
Čo vidíme ďalej? Na konci roku 2008 Čína investovala do dlhopisov amerických spoločností FNMA a FHLMC takmer 400 miliárd amerických dolárov (približne 20% zlatovalutových zásob krajiny). Vďaka kríze, ktorá pretrváva v Amerike, Peking trpí obrovské straty. Celkové straty Číny kvôli finančnej kríze tvorili približne 367 miliárd dolárov USA. Okrem toho, kvôli poklesu hodnoty dolára prudko poklesli aj jej zlatovalutové zásoby. Podľa rôznych odhadov, straty týchto zásob prevyšujú 300 miliárd amerických dolárov (11). Podľa celkových výsledkov z roku 2008 práve Čína sa stala lídrom pádu, predbehnúc dokonca aj trhy krajín Latinskej Ameriky. Zároveň Čína vlastní obligácie USA o hodnote 653 miliárd dolárov a v súčasnosti predstavuje najväčšieho veriteľa vlády USA a úspešne zvláda krízu vo vnútri krajiny.
V prvom kvartáli roku 2009 bola v Číne realizovaná masívna peňažná intervencia vo vnútornom trhu so zavedením nových spôsobov kontroly úverových rizík: bolo vydaných 4,5 trilióna juanov - čo predstavovalo rekord v poskytovaní úverov. V dôsledku toho v tom istom období Čína prevýšila ukazovatele predaja automobilov u seba doma v porovnaní s USA: v priebehu jedného štvrťroka bolo predaných 2,67 milióna automobilov (12), a čistý zisk bankového sektoru Číny v roku 2008 tvoril po zaplatení daní 583,4 miliárd juanov (takmer 85,6 miliardy am. dolárov), čo je o 30,6 % viac ako v roku 2009. Podľa ukazovateľov celkového objemu zisku, rastu zisku, koeficientu zisku z úrokov z vlastného kapitálu bankový sektor Číny zaujal prvé miesto celosvetovo. Značná časť valutových zásob bánk, štátnej pokladnice, vládnych investičných fondov a rozpočtov popredných spoločností Číny nebola hodená "do prasiatka", nebola uskladnená v akomsi analógu mýtického ruského Stabfondu (hoci aj ten Čína má), аle bola použitá na skúpenie surovinových aktív na svetových trhoch. Podľa výpočtov expertov z Goldman Sachs, dokonca v krízovom roku 2009 rast Číny bude tvoriť 7% (za celosvetového spádu 1,1%), pád sa prejaví aj v USA (3,6%), aj v zóne eura (3,2%), aj v Japonsku (6,1%).
Preto rozohrávanie karty obchodnej vojny s Čínou, otázka vzťahu juan-dolár, úvahy o zavedení novej valuty je treba vidieť skrz mimoriadne zložitý uzol americko-čínskych vzťahov. Medzi USA a Čínou - dvomi hlavnými štátnymi mocnosťami na planéte - existujú neprekonateľné protirečenia. A dokonca aj keď sa sformuje planetárna vláda a dôjde k zmene globálnej hierarchie, o čom píšu takí mecenáši svetového zákulisia ako Henry Kissinger a Zbigniew Brzezinski (13), ani pre jednu z týchto dvoch veľmocí to nebude znamenať zrieknutie sa vlastných záujmov. V snahe zachovať si svetovú nadvládu USA budú pokračovať vo "vytláčaní" Číny z tých najrôznejších geopolitických zón, "šklbať" jej financie a ekonomiku.
A za takéhoto rozvoja udalostí je budúcnosť Ruska neradostná. Alexander Chramčichin si napríklad myslí, že v prípade deľby sveta medzi Washingtonom a Pekingom Rusko bude "s radosťou" prenechané Číne. "Trávenie" takého obrovského kusu ako ruské zauralské územia, odoberie Číne veľa peňazí a síl. Samozrejme, v tomto prípade bude Rusko vo všetkých ohľadoch zneškodnené. V iných častiach planéty sa teda aktivita Číny automaticky zníži a aktivita Ruska sa definitívne vynuluje, umožniac Washingtonu vydýchnuť oveľa slobodnejšie" (14).
Pravdaže, nevymenovali sme všetky možné scenáre. Existujú aj iné modely svetového rozvoja (tandem Rusko-Čína, kvarteto BRIC…). Teoretické možnosti dostať sa z "čiernej diery" krízy, zachovajúc seba samé ako štát, ako civilizáciu Rusko má. Ale tieto možnosti sa nestanú realitou bez neoblomnej politickej vôle, nevyčerpateľnej viery vo vlastnú pravdu a neodškriepiteľnej intelektuálnej prevahy.
http://www.cez-okno.net/clanok/konspiracie-nwo/jelena-ponomariova-nech-zije-svetova-vlada-a-ine-scenare-buducnosti
Myšlienka vytvorenia celosvetového riadiaceho centra nie je nová. Veď kto iný vyprovokoval túto krízu, ak nie neviditeľná pre svet svetová vláda, alebo takzvaná Finančná internacionála, vytvorená dynastickými magnátmi z Wall Street - Rockefellerovcami, Morganovcami, Warburgovcami, Rothschildovcami, Harrimanovcami, DuPontovcami a Schiffovcami.
Slávny americký autor Nicholas Hagger prezentuje tajnú svetovú vládu ako Syndikát, ktorý je riadený prevažne prostredníctvom newyorskej Federálnej rezervnej banky (FRB), kontrolujúcej Federálny rezervný systém USA. Konkrétne Hagger, ale nie iba on poukazoval na to, že značná časť obrovskej zadlženosti Ameriky je práca Rockefellerovcov, ktorým patrí takmer 1/4 akcií newyorskej FRB a viac ako polovica všetkých akcií Federálneho rezervného systému. Rockefellerovci a do menšej miery Rothschildovci, sú schopní spôsobiť bankrot USA prakticky v ľubovoľnej chvíli, keď to Syndikát bude potrebovať nato, aby premenil túto krajinu na jeden z regiónov Spojených štátov sveta. Dobré znalosti o téme umožnili Haggerovi spraviť správnu prognózu. "Ak Syndikát spôsobí bankrot USA, - písal v roku 2005 - svetová ekonomika bude zničená, a vtedy sa bude dať vystúpiť z tieňa a vytvoriť vlastnú svetovú vládu." (1)
Dnes sa mnohé zmenilo. Ak počas predkrízovej epochy o tajnej svetovej vláde hovorili vážne iba konšpirológovia, teraz Svetová vláda vstupuje do nášho života ako organizácia-záchranca, neskrývajúc sa za maskou Rady pre medzinárodné vzťahy, Bilderbergského klubu, korporácie RAND a iných podobných štruktúr.
Ako píše Gavril Popov kríza vytýčila úlohu "formovania novej civilizácie, v ktorej globalizmus bude neprestajne prekonávať (rozumej likvidovať - pozn. autorky) národno-štátne a národno-územné formy" (2). Nie tajnej, ale už zjavnej Svetovej vláde už nestačí vládnuť politickému priestoru, má potrebu vytvárať novú "globálnu realitu".
Konkrétne takzvané "prekonávanie" sa má prejaviť v nasledovnom:
Po prvé, v zavedení svetovej garantovanej valuty.
Po druhé, v odobratí jednotlivým národom a odovzdaní do medzinárodnej kontroly jadrových zbraní, jadrovej energetiky a celej raketovo-kozmickej techniky. Je potrebné odovzdať do globálnej kontroly všetky bohatstvá útrob našej planéty, predovšetkým zásoby uhľovodíkových surovín. Do svetovej kontroly sa má taktiež dostať ochrana životného prostredia a svetového podnebia. Tieto dve tézy aktívne presadzuje ďalší predstaviteľ svetového zákulisia Jacques Attali. Východisko z krízy vidí v "kolektívnom planetárnom prisvojení si majetku", a vytvorení jednotnej svetovej valuty podľa princípu peňažného košíka, ktorý by zahŕňal dolár, jen a euro, vo vytvorení centier nadnárodnej regulácie ekonomiky, financií a iných druhov cenných zdrojov (3).
Po tretie, musia byť nastolené tvrdé hraničné normy pôrodnosti vychádzajúc z úrovne produktivity a výšky bohatstva, ktoré každá krajina našetrila. Nemôžem nesúhlasiť s Michailom Deliaginom v tom, že "kvalitatívne vyššia výkonnosť nových technológií vedie k tomu, že na nadobudnutie zisku stačí mať tenkú vrstvu elity (vrátane vedcov a kultúrnych činiteľov) a takmer rovnako tenkú vrstvu ľudí, zabezpečujúcich technické fungovanie systémov danej spoločnosti" (4). Všetko ostatné - nemenej ako polovica každej spoločnosti a zjavne viac ako polovica ľudstva, sa ukazuje byť "nadbytočné", sú to "proletári". Ale na rozdiel od G. Popova, ja, М. Deliagin, akýkoľvek normálny človek, nestanovujeme za jednu z podmienok prežitia ľudstva fyzickú likvidáciu vlastnej neužitočnej časti."
Po štvrté, podľa Popova, je nevyhnutné vypracovanie nového systému ľudského života. Reč je o civilizácii s malými energetickými výdajmi, kde bude dosiahnutá genetická kontrola ešte v štádiu embrya a tým pádom bude dochádzať k "neprestajnému očisťovaniu genofondu ľudstva."
Po piate, nová civilizácia sa formuje prostredníctvom súboru výchovných opatrení pre vývoj nového "ľudského materiálu", ktorému budú cudzie náboženská, etnická, kultúrna a iné charakteristiky, ktoré vyvolávajú nekompatibilitu ľudí.
Je očividné, že s takouto "perspektívou" akákoľvek spoločnosť, ktorá si zachovala pocit sebaúcty a elementárny rozum, pristúpiť nemôže. Aj nato má však Popov odpoveď: "Krajiny, ktoré neprijmú globálnu perspektívu, musia byť vylučované zo svetového spoločenstva." Je cítiť, že pán Popov zjavne čosi nedopovedá… Zaňho to robia Charles Kupchan a Adam Maunt. Vo svojom programovom článku Autonómne riadenie. Americká politika po "presadení demokracie" (Democracy. Journal of Ideas, 2009, Spring, № 12) vyhlasujú začiatok veľkej vojny proti "dravcom". Do tábora "dravcov" sa dostávajú takzvané "neporiadne" krajiny, t.j. tie, ktoré porušujú hlavné princípy globálneho sveta: osobnostné práva a demokratické slobody. Došlo tu k nahradeniu pojmu "štát-vyvrheľ" pojmom "štát-dravec", čo svedčí o zmene stratégie správania sa štátu-hegemóna vo vzťahu ku krajinám nesúhlasiacim s americkým videním sveta. Dravec je nebezpečné zviera. Buď ho ničia, alebo zatvárajú do klietky. Práve takáto perspektíva, na návrh G. Popova, musí čakať krajiny, ktoré neprijímajú "globálnu perspektívu".
Za účelom realizácie tejto "perspektívy" je navrhnutý politicko-organizačný mechanizmus, pozostávajúci z piatich inštitúcií.
Prvú inštitúciu predstavuje nová Organizácia spojených národov, do ktorej v podobe individuálnych členov nebudú patriť všetky krajiny. Nato, aby sa krajina stala individuálnym členom OSN, bude musieť mať určité množstvo obyvateľstva, množstvo našetreného štátneho bohatstva a určitú výšku HDP na človeka: bude to OSN pre vyvolených. Takých členov by malo byť 30 - 50. Ostatné krajiny môžu vstupovať do OSN prostredníctvom kolektívnych organizácií, zjednocujúcich niekoľko krajín. Akýkoľvek kolektív krajín, aby vstúpil do OSN, musí zodpovedať tým istým kritériám, ktoré sú potrebné aj pre individuálne členstvo. Spomínaný vyššie Jacques Attali navrhuje ešte menšie množstvo "vyvolených" členských krajín: rozšíriť "Veľkú osmičku na G-24, а "na základe G-24 a Bezpečnostnej rady starej OSN vytvoriť jednu Riadiacu radu, disponujúcu ekonomickými plnomocami a realizujúcu zákonné politické regulovanie."
Druhá inštitúcia - Svetový parlament s dvomi komorami. Jedna sa volí priamo hlasovaním na celej planéte. Povedzme, každý kandidát, ktorý nazbiera milión hlasov, sa stáva poslancom tejto planéty. Poslancov druhej komory volia z individuálnych a kolektívnych členov OSN podľa majoritného systému relatívnej väčšiny.
Treťou inštitúciou je Svetová vláda. Formuje ju OSN po schválení Svetovým parlamentom. Pritom je nevyhnutné zriadiť aj Svetové ozbrojené sily aj Svetovú políciu.
Štvrtá inštitúcia - OSN vytvára inštitúcie nezávislé od Svetovej vlády: Svetovú jadrovú agentúru, Svetovú raketovú agentúru, Svetovú vesmírnu agentúru, Svetovú banku, Svetový súd, svetové vedecko-výskumné a expertné centrá, vzdelávacie, kultúrne a športové organizácie. Piaty - Svetový systém nezávislej informácie, predovšetkým televízia, rozhlas, internet, nezávislé dokonca aj od OSN.
Všetci chápu, že samotný G. Popov by takéto niečo nevymyslel. Bývalý moskovský primátor je iba jedným z namierených na Rusko ampliónov neveľkej, ale veľmi súdržnej a mocnej skupiny "veľkých rodín". Vo veci zachovania svojej nadvlády táto skupina je pripravená podniknúť čokoľvek.
Slávny americký futurológ George Friedman, zakladateľ spoločnosti Stratfor, ktorá sa zaoberá výzvednou činnosťou s využitím čerstvo objavených zdrojov, uverejnil svoju prognózu na najbližších sto rokov (Friedman G., The Next 100 Years: A Forecast for the 21st Century. - Doubleday, New York, 2009, p. 272). Táto kniha robí nielen bodku za dejinami Ruska, ale vyvracia aj úvahy o tom, že sme svedkami agónie jednopólového sveta, vyvrcholením ktorej sa stane kolaps Spojených štátov. (Medzi ruskými výskumníkmi myšlienku krachu USA aktívne presadzuje Igor Panarin) (5).
Podľa mienky G. Friedmana, 21. storočie bude storočím USA. Po prvé, z dôvodu toho, v akom stave je arabský svet. Arabský Východ je výborný príklad realizácie Spojenými štátmi stratégie "riadeného chaosu", teda nepretržitého pôsobenia na nekončiace konflikty cestou štvania proti sebe rôznych islamských štátov a náboženských prúdov.
Po druhé, úplná kontrola Svetového oceánu a regulovanie medzinárodného obchodného a finančného systému po páde ZSSR vytvorili situáciu, v ktorej nikto na svete nemôže efektívne vplývať na USA. Pravdaže, to neznamená neprítomnosť protestu proti americkej hegemónii, ale vo všetkých prípadoch tento protest bude mať regionálny a nie globálny charakter.
Po tretie, pokračujúce "hnitie" postsovietskeho priestoru privedie k nádorovým nakazeniam samotného Ruska. Ruská federácia stratí kontrolu nad Kaukazom, "vnútorné regióny Ruska budú pustnúť a štát sa na začiatku tretieho desaťročia 21. storočia rozpadne a vráti sa do svojich stredovekých hraníc." (6). To neodvratne privedie k chaosu v celej Eurázii, čo upevní pozície USA. Urýchliť proces tohto rozpadu Ruskej federácie majú rôzne spôsoby obmedzovania jej vplyvu. Predovšetkým je reč o "kvalitatívnom skoku vo výskume a zavádzaní nových energetických zdrojov", а taktiež o alternatívnych dopravných cestách pre transport prírodných energetických surovín do Európy. Ignorovanie vlastných vedeckých výskumov vo všetkých odvetviach, vrátane vojenského, neprítomnosť strategického videnia budúcnosti, antimodernizácia krajiny a archaizácia všetkých aspektov každodenného života, lakomosť mamonárstvo a skorumpovanosť predstaviteľov vládnych inštitúcií môžu naozaj stáť Rusko budúcnosť. Zmietajúci sa vo vnútorných konfliktoch, zbavený armády a slabý duchom štát sa stáva ľahkou korisťou marodérov.
Pravda, úplne súhlasiť s G. Friedmanom treba len v tom, že ako najvernejší spojenec Ameriky sa ukáže byť koalícia východoeurópskych štátov na čele s Poľskom a žiadne ponižovanie a zaliečanie sa tomuto "nezmieriteľnému susedovi" (7) nás nezachránia. Hlavným cieľom "reťazových psov Západu" (8) sa stane postupovanie na Východ. Futurológ si myslí, že okupácia Sankt Peterburgu Estóncami, Kyjevu Maďarmi a Minsku Poliakmi je celkom reálna a poslúži ako začiatok Tretej svetovej vojny.
Po štvrté, Tretia svetová vojna, vymyslená ako spôsob nepripustiť rozvoj regionálnych lídrov Eurázie, ktorí ohrozujú nadvládu USA, začne po konflikte medzi Poliakmi a Turkmi kvôli Balkánu v roku 2050. Japonsko vystúpi proti USA a pokúsi sa vybojovať si strategickú prevahu na ruskom Ďalekom Východe. Táto vojna bude bezprecedentná čo do metód, akými sa bude viesť. Úspech nebude závisieť od mobilizácie celej spoločnosti, ale od mimoriadne presnej techniky a supermoderných technológií. Podľa mienky autora tohto scenára, USA, stojac na čele východoeurópskej koalície, zvíťazia v tejto vojne vďaka disponovaniu najnovšími bezpilotnými nadzvukovými lietadlami, riadenými prostredníctvom vesmírnej družice Battlestar. Straty v dôsledku vojny nebudú veľké - niekoľko desiatok tisícok ľudí. Hlavný výsledok - upevnenie nadvlády USA nielen na zemi a vo vzduchu, ale aj v kozme.
Rusko - hlavný psychologický protivník Ameriky - musí byť, ako píše George Friedman, zlikvidovaná do roku 2030, čo sa týka Číny, keďže bude ekonomicky, technologicky a energeticky závisieť od USA, nebude predstavovať hrozbu pre globálne záujmy Ameriky.
Pravda, pokiaľ ide o čínsku otázku, nie je všetko také jednoznačné.
Spomedzi mnohých príčin svetovej krízy si zvláštnu pozornosť zasluhuje scenár "sprisahania proti Číne". Už na konci roku 2005 v zverejnenej správe spravodajského spoločenstva USA Projekt - 2020 (9), sa prognózovalo, že Čína sa môže dostať na prvé miesto čo do absolútneho objemu HDP nie skôr ako v roku 2020. A to sa považovalo za najznepokojivejšiu tendenciu pre USA. Udialo sa to však o 12 rokov skôr (!), na začiatku roku 2008. Okrem toho, podľa výsledkov z roku 2007 po prvý raz za 100 rokov (!) sa zmenil líder svetovej ťažby zlata: ČĽR vytlačila JAR na druhé miesto. Navyše, na začiatku roku 2008 spotreba ropy v Číne vzrástla z 4,2 milióna barelov za deň v roku 1999 na 7,8 milióna barelov za deň v roku 2007 t.j. o 86 %. Ešte viac vzrástol podiel importovanej ropy. V roku 1997 Čína kupovala v zahraničí iba 1 milión barelov z každodenne spotrebúvanej ropy a do roku 2007 rozdiel medzi ťažbou a spotrebou ropy v krajine vzrástol na 4 milióny barelov a je pokrývaný s pomocou importu (10).
Na jar roku 2008 sa objavila ešte jedna nepríjemnosť. Čínsky fond China Investment Corporation sa rozhodol zväčšiť objem zahraničných investícií, sumárna veľkosť ktorých vzrastie o 30 % a bude tvoriť 90 miliárd amerických dolárov. Americkí experti začali mať obavy ohľadne toho, že aktívne rastúca ekonomika Číny im umožní doslova skúpiť pol sveta. Práve vtedy poprední analytici a experti USA začali hovoriť o sprisahaní Číny proti Amerike.
Vladimír Ovčinskij na základe analýzy finančnej politiky Číny dospel k záveru, že do leta 2008 v USA bol dosiahnutý istý konsenzus ohľadne Číny. Spočíval v tom, že globálnu finančno-ekonomickú krízu je treba nasmerovať do takého koryta, kde "čínsky zázrak" bude čakať koniec. To nesporne by znamenalo mimoriadne ťažké problémy pre samotnú Ameriku, ale tieto problémy je treba chápať ako cenu za obnovenie nadvlády USA vo svete.
Čo vidíme ďalej? Na konci roku 2008 Čína investovala do dlhopisov amerických spoločností FNMA a FHLMC takmer 400 miliárd amerických dolárov (približne 20% zlatovalutových zásob krajiny). Vďaka kríze, ktorá pretrváva v Amerike, Peking trpí obrovské straty. Celkové straty Číny kvôli finančnej kríze tvorili približne 367 miliárd dolárov USA. Okrem toho, kvôli poklesu hodnoty dolára prudko poklesli aj jej zlatovalutové zásoby. Podľa rôznych odhadov, straty týchto zásob prevyšujú 300 miliárd amerických dolárov (11). Podľa celkových výsledkov z roku 2008 práve Čína sa stala lídrom pádu, predbehnúc dokonca aj trhy krajín Latinskej Ameriky. Zároveň Čína vlastní obligácie USA o hodnote 653 miliárd dolárov a v súčasnosti predstavuje najväčšieho veriteľa vlády USA a úspešne zvláda krízu vo vnútri krajiny.
V prvom kvartáli roku 2009 bola v Číne realizovaná masívna peňažná intervencia vo vnútornom trhu so zavedením nových spôsobov kontroly úverových rizík: bolo vydaných 4,5 trilióna juanov - čo predstavovalo rekord v poskytovaní úverov. V dôsledku toho v tom istom období Čína prevýšila ukazovatele predaja automobilov u seba doma v porovnaní s USA: v priebehu jedného štvrťroka bolo predaných 2,67 milióna automobilov (12), a čistý zisk bankového sektoru Číny v roku 2008 tvoril po zaplatení daní 583,4 miliárd juanov (takmer 85,6 miliardy am. dolárov), čo je o 30,6 % viac ako v roku 2009. Podľa ukazovateľov celkového objemu zisku, rastu zisku, koeficientu zisku z úrokov z vlastného kapitálu bankový sektor Číny zaujal prvé miesto celosvetovo. Značná časť valutových zásob bánk, štátnej pokladnice, vládnych investičných fondov a rozpočtov popredných spoločností Číny nebola hodená "do prasiatka", nebola uskladnená v akomsi analógu mýtického ruského Stabfondu (hoci aj ten Čína má), аle bola použitá na skúpenie surovinových aktív na svetových trhoch. Podľa výpočtov expertov z Goldman Sachs, dokonca v krízovom roku 2009 rast Číny bude tvoriť 7% (za celosvetového spádu 1,1%), pád sa prejaví aj v USA (3,6%), aj v zóne eura (3,2%), aj v Japonsku (6,1%).
Preto rozohrávanie karty obchodnej vojny s Čínou, otázka vzťahu juan-dolár, úvahy o zavedení novej valuty je treba vidieť skrz mimoriadne zložitý uzol americko-čínskych vzťahov. Medzi USA a Čínou - dvomi hlavnými štátnymi mocnosťami na planéte - existujú neprekonateľné protirečenia. A dokonca aj keď sa sformuje planetárna vláda a dôjde k zmene globálnej hierarchie, o čom píšu takí mecenáši svetového zákulisia ako Henry Kissinger a Zbigniew Brzezinski (13), ani pre jednu z týchto dvoch veľmocí to nebude znamenať zrieknutie sa vlastných záujmov. V snahe zachovať si svetovú nadvládu USA budú pokračovať vo "vytláčaní" Číny z tých najrôznejších geopolitických zón, "šklbať" jej financie a ekonomiku.
A za takéhoto rozvoja udalostí je budúcnosť Ruska neradostná. Alexander Chramčichin si napríklad myslí, že v prípade deľby sveta medzi Washingtonom a Pekingom Rusko bude "s radosťou" prenechané Číne. "Trávenie" takého obrovského kusu ako ruské zauralské územia, odoberie Číne veľa peňazí a síl. Samozrejme, v tomto prípade bude Rusko vo všetkých ohľadoch zneškodnené. V iných častiach planéty sa teda aktivita Číny automaticky zníži a aktivita Ruska sa definitívne vynuluje, umožniac Washingtonu vydýchnuť oveľa slobodnejšie" (14).
Pravdaže, nevymenovali sme všetky možné scenáre. Existujú aj iné modely svetového rozvoja (tandem Rusko-Čína, kvarteto BRIC…). Teoretické možnosti dostať sa z "čiernej diery" krízy, zachovajúc seba samé ako štát, ako civilizáciu Rusko má. Ale tieto možnosti sa nestanú realitou bez neoblomnej politickej vôle, nevyčerpateľnej viery vo vlastnú pravdu a neodškriepiteľnej intelektuálnej prevahy.
http://www.cez-okno.net/clanok/konspiracie-nwo/jelena-ponomariova-nech-zije-svetova-vlada-a-ine-scenare-buducnosti
Monday, September 14, 2009
Když jsem na serveru aktuálně.cz narazil na článek s názvem "V USA začala éra milic. V zemi je krize,u vesla černoch", otvíral jsem jej s nepříjemnou předtuchou. Nemýlil jsem se. Něco tak předpojatého, omezeného a jednostranného jsem v novinách naposledy četl v dobách, kdy ještě Rudé Právo hromovalo proti imperialistům ze západu.
(Upřesnění: podařilo se mi nalézt původní zprávu, ze které ten článek vznikl. Server aktuálně.cz tedy nemá tuto předpojatost, omezenost a jednostrannost na svědomí, pouze ji převzal z omezeného, předpojatého a jednostranného zdroje.)
To mne přimělo k sepsání tohoto článku, jako alternativního pohledu na věc. Nekladu si v něm nárok na objektivitu. Celá problematika je velmi složitá a vydala by na několik článků, soustředil jsem se tedy zejména na ty informace a názory, které jsou obvykle opomíjeny nebo smetány ze stolu jako "extremistické".
Abyste byli v obraze, začal bych historií hnutí domobran v devadesátých letech, za vlády prezidenta Clintona, a důvodech, které k tomu vedly. Pacifisty varuji, nebude to hezké čtení.
Nejdříve přišel incident v Ruby Ridge ve státě Idaho. Farmář Randy Weaver byl obviněn z nedovoleného ozbrojování, a když nepřišel k soudu (protože na předvolání, které mu poslali, bylo špatně datum), byl jeho srub obklíčen federálními agenty. Poté došlo poblíž srubu k přestřelce mezi čtrnáctiletým Weaverovým synem Sammym a jeho kamarádem Harrisem a třemi federálními agenty. Nepodařilo se objasnit, kdo přestřelku začal,obě strany tvrdily, že ti druzí; faktickým výsledkem ale byla smrt jednoho z agentů, Weaverova syna a jeho psa, přičemž Sammy Weaver byl prokazatelně na útěku střelen do zad.
Následně byli nasazeni odstřelovači, kteří dostali rozkaz střílet při první příležitosti, což bylo v rozporu s policejními pravidly pro použití smrtící síly; sami to později popsali slovy "dostali jsme zelenou pro zabíjení". Netrvalo to dlouho a když Harris, Weaver a jeho dcera Sára šli zkontrolovat Sammyho tělo, jeden z odstřelovačů vystřelil na Randyho Weavera a zranil ho. Poté na prchající znovu vystřelil střelu, která zranila Harrise, poté prošla dveřmi srubu, zasáhla Vicky Weaverovou a na místě ji zabila.
Nakonec dorazilo několik místních občanů, kteří zaujali roli vyjednavačů a přesvědčili Weavera, aby se vzdal.
Randy Weaver byl poté odsouzen za to, že nepřišel k soudu, na 18 měsíců. Harris byl obžalován ze zabití federálního agenta a osvobozen porotou na základě sebeobrany. Agent, který zabil Sammyho Weavera, i odstřelovač, který zabil Vicky Weaverovou, byli obžalováni ze zabití a osvobozeni na základě toho, že pouze plnili rozkazy. Nadřízení, kteří jim tyto rozkazy dali, byli disciplinárně pokáráni za "přehnané použití síly".
Jak moc musí asi být člověk extremistou, aby ho tohle naštvalo?
Další bylo Waco. Náboženská sekta Davidiánů si v Texasu na hoře Karmel postavila opevněný statek, kde očekávala konec světa. Banda cvoků, řeknete si; ale koneckonců, v demokracii si každý může věřit v co chce. Podstatné je, že seděli na hoře a nikomu nic špatného nedělali.
I tentokrát vše začalo obviněním z nedovoleného ozbrojování. Vůdce sekty David Koresh poté pozval agenty BATF (úřad pro alkohol, tabák a střelné zbraně), aby přišli a všechny zbraně včetně dokumentace si prohlédli. BATF to odmítl, místo toho si na něj vyžádal zatykač; nikdy nikdo nevysvětlil proč. I tak ale existovala snadná cesta, jak se vyhnout krveprolití: Koresh pravidelně chodil do města, kde jej agenti mohli bez problémů zatknout. Místní šerif navíc vyjádřil přesvědčení, že kdyby mu prostě poslali předvolání k soudu, přišel by. Místo si agenti ATF vyžádali od Národní gardy podpůrný vrtulník, vzali samopaly, nasedli do džípů a vydali se na horu Karmel.
Tam vůdce sekty podnikl poslední pokus o nenásilné řešení. Vyšel sám a neozbrojen z brány a zeptal se agentů, co chtějí. Poté padlo několik výstřelů; nezjistilo se, kdo je vystřelil. David Koresh uprchl zpět dovnitř a agenti ATF zahájili přestřelku, ve které byli zabiti čtyři agenti a šest Davidiánů. Pak dorazil místní šerif a vyjednal zastavení palby.
Následovalo dlouhé obléhání, které skončilo po padesáti dnech použitím slzného plynu, následným požárem v budově statku a smrtí 75 lidí, z toho 25 dětí.
Tomu všemu se dalo vyhnout, kdyby agenti ATF přistoupili na některé z nenásilných řešení místo ozbrojeného útoku.
Samozřejmě, že se mezi Američany objevilo mnoho "extremistů", kteří měli pocit, že tohle by si vláda neměla dovolovat; a našlo se i mnoho takových, kteří se zapřisáhli, že další podobný masakr už nedopustí...a mysleli to vážně.
V celých Spojených státech začaly jako houby po dešti vznikat jednotky občanských domobran, složené z dobrovolníků, kteří si pořizovali vlastní vojenské zbraně a cvičili se v zacházení s nimi. Jen tak, pro všechny případy...kdyby zas nějaký vládní úřad napadlo zastřílet si do lidí.
Nemuseli čekat dlouho.
V roce 1996 v Montaně obklíčila FBI ranč občanů, kteří si říkali Svobodní lidé a odmítali uznat podřízenost federální vládě. Obvinění jejich vůdců spočívala v padělání, podvodu a vyhrožování federálnímu soudci. Tato obvinění byla pravdivá, nicméně na usedlosti se zdržovalo i mnoho nevinných lidí a situace vypadala přesně jako ve Waco. Netrvalo dlouho a do Montany začala přijíždět jedna jednotka domobrany za druhou. Lidé se samopaly, odstřelovacími puškami a spoustou podobných věcí. Na nikoho nestříleli, nikomu nevyhrožovali. Ale všem bylo jasné, že jestli bouchne byť jediná rána, bude zle.
Překvapuje někoho, že tentokrát se celá záležitost vyřešila po dobrém, bez jediné kapky krve? A domobrana poté sbalila své samopaly, odstřelovací pušky atd. a pokojně se rozjela do svých domovů.
Občanské milice byly zkrátka pro federální vládu trnem v pr...patě; zakázat je nemohla, protože právo organizovat domobranu mají Američané přímo v ústavě, vyprovokovat ozbrojený konflikt si také nemohla dovolit, protože to by rázem bylo milic mnohem víc. Nezbývalo tedy než si odpustit další "demonstrace síly" jako Waco nebo Ruby Ridge a místo toho se snažit občanským milicím dát v médiích nálepku militantů, extremistů, teroristů a bůhvíčeho ještě. Když Timothy McVeigh odpálil v Oklahoma City svou bombu, která zabila 168 lidí, všechna média nadšeně vytrubovala, že pro svůj plán sháněl podporu u různých jednotek domobrany. Méně hlasitě (pokud vůbec) už byl připouštěn fakt, že vždy odešel s nepořízenou.
Poté se situace uklidnila; další Waco už nehrozilo, takže členové domobran dali své zbraně zpátky do skříně, vrátili se ke svým občanským životům a média mohla oslavovat "úpadek extrémistického hnutí".
Proč se ale dnes domobrany znovu objevují? K žádnému masakru typu Waco přece nedošlo?
Mnoho Američanů by odpovědělo "Zatím." Politika prezidenta Obamy jako by vypadla z oka politice prezidenta Clintona, která k těmto událostem vedla; zvyšování státního dluhu, velké federální programy placené ze zvyšujících se daní, imigrační politika, povinné zdravotní pojištění, registrace a omezení civilního držení zbraní, zejména útočných (jako samopalů, odstřelovacích pušek atd....přesně těch typů, které v Montaně domobrana strčila vládě do nosu) a další posilování pravomocí federální vlády a omezení občanských práv a pravomocí jednotlivých států. Mnoho lidí - a dokonce celých států, jako Arizona, Texas, Montana a další - s touto politikou nesouhlasí a odpírá se jí podřídit. Mnoho lidí si také vzpomíná, jak se k tomuto problému vláda postavila minule.
Konspirační teorie, řeknete si. V případě tvrzení o třiceti tisících gilotinách zřejmě ano. Nicméně námořní pěchota a Národní garda v poslední době OPRAVDU podnikly cvičení zaměřené na nácvik vyhlášení a udržení stanného práva ve městě, a ve Spojených státech OPRAVDU existují koncentrační tábory; byly připraveny za druhé světové války pro internaci Američanů japonského původu a dnes jsou připraveny opět, oficiálně pro "evakuaci obyvatelstva v případě přírodních katastrof a občanských nepokojů". Vy si to přeberte jak chcete; mnoho Američanů si o tom také myslí své.
Je také pravdou, že vládní seznam "extrémistických" a "potenciálně teroristických" skupin v poslední době několikanásobně vzrostl. Byly na něj totiž přidány téměř veškeré organizace, které nesouhlasí s prezidentovou politikou - včetně organizací hájících občanská práva, sdružení nenásilně protestující proti vysokým daním atd. Získat nálepku "potenciální terorista" je dnes v USA velmi snadné. Stejně tak "rasista" je oblíbené mediální označení pro kohokoli, kdo nemá rád prezidenta.
Tvrzení agenta ATF, že "jediná věc, co potřebujete k tomu, aby jiskra vznítila oheň, je Waco nebo Ruby Ridge", je velmi přesné vystihnutí situace. Následky podobného masakru by skutečně byly nedozírné. Právě proto si myslím, že k ničemu podobnému nedojde. V situaci, kdy už půl roku stoupá prodej zbraní i střeliva a zejména "útočné" zbraně jsou beznadějně vyprodány, si vláda takovou jiskru nemůže dovolit.
Můžeme tedy doufat, že se současná napjatá situace vyřeší bez střílení. Minule to přece taky šlo.
zdroj
(Upřesnění: podařilo se mi nalézt původní zprávu, ze které ten článek vznikl. Server aktuálně.cz tedy nemá tuto předpojatost, omezenost a jednostrannost na svědomí, pouze ji převzal z omezeného, předpojatého a jednostranného zdroje.)
To mne přimělo k sepsání tohoto článku, jako alternativního pohledu na věc. Nekladu si v něm nárok na objektivitu. Celá problematika je velmi složitá a vydala by na několik článků, soustředil jsem se tedy zejména na ty informace a názory, které jsou obvykle opomíjeny nebo smetány ze stolu jako "extremistické".
Abyste byli v obraze, začal bych historií hnutí domobran v devadesátých letech, za vlády prezidenta Clintona, a důvodech, které k tomu vedly. Pacifisty varuji, nebude to hezké čtení.
Nejdříve přišel incident v Ruby Ridge ve státě Idaho. Farmář Randy Weaver byl obviněn z nedovoleného ozbrojování, a když nepřišel k soudu (protože na předvolání, které mu poslali, bylo špatně datum), byl jeho srub obklíčen federálními agenty. Poté došlo poblíž srubu k přestřelce mezi čtrnáctiletým Weaverovým synem Sammym a jeho kamarádem Harrisem a třemi federálními agenty. Nepodařilo se objasnit, kdo přestřelku začal,obě strany tvrdily, že ti druzí; faktickým výsledkem ale byla smrt jednoho z agentů, Weaverova syna a jeho psa, přičemž Sammy Weaver byl prokazatelně na útěku střelen do zad.
Následně byli nasazeni odstřelovači, kteří dostali rozkaz střílet při první příležitosti, což bylo v rozporu s policejními pravidly pro použití smrtící síly; sami to později popsali slovy "dostali jsme zelenou pro zabíjení". Netrvalo to dlouho a když Harris, Weaver a jeho dcera Sára šli zkontrolovat Sammyho tělo, jeden z odstřelovačů vystřelil na Randyho Weavera a zranil ho. Poté na prchající znovu vystřelil střelu, která zranila Harrise, poté prošla dveřmi srubu, zasáhla Vicky Weaverovou a na místě ji zabila.
Nakonec dorazilo několik místních občanů, kteří zaujali roli vyjednavačů a přesvědčili Weavera, aby se vzdal.
Randy Weaver byl poté odsouzen za to, že nepřišel k soudu, na 18 měsíců. Harris byl obžalován ze zabití federálního agenta a osvobozen porotou na základě sebeobrany. Agent, který zabil Sammyho Weavera, i odstřelovač, který zabil Vicky Weaverovou, byli obžalováni ze zabití a osvobozeni na základě toho, že pouze plnili rozkazy. Nadřízení, kteří jim tyto rozkazy dali, byli disciplinárně pokáráni za "přehnané použití síly".
Jak moc musí asi být člověk extremistou, aby ho tohle naštvalo?
Další bylo Waco. Náboženská sekta Davidiánů si v Texasu na hoře Karmel postavila opevněný statek, kde očekávala konec světa. Banda cvoků, řeknete si; ale koneckonců, v demokracii si každý může věřit v co chce. Podstatné je, že seděli na hoře a nikomu nic špatného nedělali.
I tentokrát vše začalo obviněním z nedovoleného ozbrojování. Vůdce sekty David Koresh poté pozval agenty BATF (úřad pro alkohol, tabák a střelné zbraně), aby přišli a všechny zbraně včetně dokumentace si prohlédli. BATF to odmítl, místo toho si na něj vyžádal zatykač; nikdy nikdo nevysvětlil proč. I tak ale existovala snadná cesta, jak se vyhnout krveprolití: Koresh pravidelně chodil do města, kde jej agenti mohli bez problémů zatknout. Místní šerif navíc vyjádřil přesvědčení, že kdyby mu prostě poslali předvolání k soudu, přišel by. Místo si agenti ATF vyžádali od Národní gardy podpůrný vrtulník, vzali samopaly, nasedli do džípů a vydali se na horu Karmel.
Tam vůdce sekty podnikl poslední pokus o nenásilné řešení. Vyšel sám a neozbrojen z brány a zeptal se agentů, co chtějí. Poté padlo několik výstřelů; nezjistilo se, kdo je vystřelil. David Koresh uprchl zpět dovnitř a agenti ATF zahájili přestřelku, ve které byli zabiti čtyři agenti a šest Davidiánů. Pak dorazil místní šerif a vyjednal zastavení palby.
Následovalo dlouhé obléhání, které skončilo po padesáti dnech použitím slzného plynu, následným požárem v budově statku a smrtí 75 lidí, z toho 25 dětí.
Tomu všemu se dalo vyhnout, kdyby agenti ATF přistoupili na některé z nenásilných řešení místo ozbrojeného útoku.
Samozřejmě, že se mezi Američany objevilo mnoho "extremistů", kteří měli pocit, že tohle by si vláda neměla dovolovat; a našlo se i mnoho takových, kteří se zapřisáhli, že další podobný masakr už nedopustí...a mysleli to vážně.
V celých Spojených státech začaly jako houby po dešti vznikat jednotky občanských domobran, složené z dobrovolníků, kteří si pořizovali vlastní vojenské zbraně a cvičili se v zacházení s nimi. Jen tak, pro všechny případy...kdyby zas nějaký vládní úřad napadlo zastřílet si do lidí.
Nemuseli čekat dlouho.
V roce 1996 v Montaně obklíčila FBI ranč občanů, kteří si říkali Svobodní lidé a odmítali uznat podřízenost federální vládě. Obvinění jejich vůdců spočívala v padělání, podvodu a vyhrožování federálnímu soudci. Tato obvinění byla pravdivá, nicméně na usedlosti se zdržovalo i mnoho nevinných lidí a situace vypadala přesně jako ve Waco. Netrvalo dlouho a do Montany začala přijíždět jedna jednotka domobrany za druhou. Lidé se samopaly, odstřelovacími puškami a spoustou podobných věcí. Na nikoho nestříleli, nikomu nevyhrožovali. Ale všem bylo jasné, že jestli bouchne byť jediná rána, bude zle.
Překvapuje někoho, že tentokrát se celá záležitost vyřešila po dobrém, bez jediné kapky krve? A domobrana poté sbalila své samopaly, odstřelovací pušky atd. a pokojně se rozjela do svých domovů.
Občanské milice byly zkrátka pro federální vládu trnem v pr...patě; zakázat je nemohla, protože právo organizovat domobranu mají Američané přímo v ústavě, vyprovokovat ozbrojený konflikt si také nemohla dovolit, protože to by rázem bylo milic mnohem víc. Nezbývalo tedy než si odpustit další "demonstrace síly" jako Waco nebo Ruby Ridge a místo toho se snažit občanským milicím dát v médiích nálepku militantů, extremistů, teroristů a bůhvíčeho ještě. Když Timothy McVeigh odpálil v Oklahoma City svou bombu, která zabila 168 lidí, všechna média nadšeně vytrubovala, že pro svůj plán sháněl podporu u různých jednotek domobrany. Méně hlasitě (pokud vůbec) už byl připouštěn fakt, že vždy odešel s nepořízenou.
Poté se situace uklidnila; další Waco už nehrozilo, takže členové domobran dali své zbraně zpátky do skříně, vrátili se ke svým občanským životům a média mohla oslavovat "úpadek extrémistického hnutí".
Proč se ale dnes domobrany znovu objevují? K žádnému masakru typu Waco přece nedošlo?
Mnoho Američanů by odpovědělo "Zatím." Politika prezidenta Obamy jako by vypadla z oka politice prezidenta Clintona, která k těmto událostem vedla; zvyšování státního dluhu, velké federální programy placené ze zvyšujících se daní, imigrační politika, povinné zdravotní pojištění, registrace a omezení civilního držení zbraní, zejména útočných (jako samopalů, odstřelovacích pušek atd....přesně těch typů, které v Montaně domobrana strčila vládě do nosu) a další posilování pravomocí federální vlády a omezení občanských práv a pravomocí jednotlivých států. Mnoho lidí - a dokonce celých států, jako Arizona, Texas, Montana a další - s touto politikou nesouhlasí a odpírá se jí podřídit. Mnoho lidí si také vzpomíná, jak se k tomuto problému vláda postavila minule.
Konspirační teorie, řeknete si. V případě tvrzení o třiceti tisících gilotinách zřejmě ano. Nicméně námořní pěchota a Národní garda v poslední době OPRAVDU podnikly cvičení zaměřené na nácvik vyhlášení a udržení stanného práva ve městě, a ve Spojených státech OPRAVDU existují koncentrační tábory; byly připraveny za druhé světové války pro internaci Američanů japonského původu a dnes jsou připraveny opět, oficiálně pro "evakuaci obyvatelstva v případě přírodních katastrof a občanských nepokojů". Vy si to přeberte jak chcete; mnoho Američanů si o tom také myslí své.
Je také pravdou, že vládní seznam "extrémistických" a "potenciálně teroristických" skupin v poslední době několikanásobně vzrostl. Byly na něj totiž přidány téměř veškeré organizace, které nesouhlasí s prezidentovou politikou - včetně organizací hájících občanská práva, sdružení nenásilně protestující proti vysokým daním atd. Získat nálepku "potenciální terorista" je dnes v USA velmi snadné. Stejně tak "rasista" je oblíbené mediální označení pro kohokoli, kdo nemá rád prezidenta.
Tvrzení agenta ATF, že "jediná věc, co potřebujete k tomu, aby jiskra vznítila oheň, je Waco nebo Ruby Ridge", je velmi přesné vystihnutí situace. Následky podobného masakru by skutečně byly nedozírné. Právě proto si myslím, že k ničemu podobnému nedojde. V situaci, kdy už půl roku stoupá prodej zbraní i střeliva a zejména "útočné" zbraně jsou beznadějně vyprodány, si vláda takovou jiskru nemůže dovolit.
Můžeme tedy doufat, že se současná napjatá situace vyřeší bez střílení. Minule to přece taky šlo.
zdroj
Dogma globálního oteplování je nebezpečný mýtus
Kontroverzní publikace Johna P. Holdrena, nynejsiho vedeckeho poradce Bileho domu, r.v.1977
Oxid uhličitý není žádný jed a dýchají ho všechny rostliny. My ho vydechujeme s každým výdechem. Dobytek na farmách ho vyprodukuje více než provoz aut na dálnici. Není to karciogen a ani není návykový.
Jde zde spíš o globální zešilování nebo nějakou formu totalitní terapie, aby se lidé naučili hospodařit se zdroji, tak někteří environmentálně zaměření lidé tleskají budování stoocasého biče v podobě globální uhlíkové daně na všechny produkty (a nejen to ale i zelené policejní jednotky atd.). A zároveň u toho říkají, že to nemá se socialistickým centrálním řízení trhu nic společného. Vůbec nic.
Vedl jsem v posledních dnech polemiku s jedním člověkem na diskuzním serveru a zjistil, jak v něm bují ohromný obšírný idealismus o zodpovědnosti k přírodě a obhájení nutnosti této daně na všechny produkty, aby byl svět spravedlivější.
Použiji citát z jednoho jeho příspěvku:
"...zelene dane, nebo jiny zpusob jakym budou narovnany deformace kdy jeden konzumuje zivotni prostredi a spolecnost/vsichni ostatni na to doplaceji .. bez moznost volby .. je prirozeny vyvoj. a ses zabednenej jak poklop od kanalu pokud rikas ze by nekdo pochcipal. naopak, vysledkem bude postupny prechod k technologiim jejichz zasadnim a nutnym parametrem bude setrnost k zivotnimu prostredi a zlepseni/ozdraveni zivota vsech. ostatne, trend je zrejmy a jasny .. budto cestou dani/poplatku/fondu nebo regulaci/normama kterou bude muset vyrobek splnovat .. nebo oboje."
Když to tak čtu, tak je toto stejně jako většina jeho příspěvků víceméně stále tento stejný kafemlejnek o narovnávání deformací, a musím říct, že s ním v mnohém musím souhlasit (ne nutně v tomto konkrétním úryvku), ale když to čtu vidím jen ideologické fráze podobné těm, které používají politici v oné nekonkrétnosti.
Bylo skoro nemožné zapříst debatu na téma CO2 - oxid uhličitý, čemuž se mi vysmál, že píšu "nesmysly". Nerozumím tomu. Chceme si tu lhát?
Jednou se dotyčný v diskuzi vyjádřil v tom směru, že i pokud CO2 není problém, tak snaha ty emise a obecně znečišťování omezovat (třeba onou globální novou daní, která "pomůže narovnat deformace") bude tak nebo tak prospěšná. Neboli princip tzv. předběžné opatrnosti zakotvené v Chartě Země.
Tvrdil jsem, že globální daň zvedne ceny všeho včetně potravin a že mnoho lidí tak umře hladem. Bylo mi řečeno, že jsem patetický. Ale je to skutečně tak? Možná nutně tolik lidí umírat nemusí, ale hlad není nic příjemného ani tělu prospěšné, a v zemích třetího světa srkze MMF privatizovanými přírodními zdroji to znají velmi dobře, kde příjmy ani nestačí plně pokrýt potravu, natož léky.
Ale tím už úplně míjíme původní otázku, o které se již nehovoří a rádo na ni zapomíná.
* Je zvýšené CO2 nebezpečné?
* Je vůbec obecně CO2 nějak nadměrně zvýšené oproti minulým staletím a tisíciletím?
* A paradoxně i zda vůbec dochází k nějakému oteplování? (přijde vám toto jako letní počasí?)
Jiní stejně fundovaní vědci totiž tvrdí, že naopak posledních 10 let probíhá globální pokles teploty a někteří vědci usuzují, že je pravděpodobné (*) , že nás spíše čeká naopak další doba ledová. Vždyť to jsou cykly (příroda nikdy není statická), o kterých jsme se učili na základní škole. A hlavně se tu trochu zapomíná na primární zdroj tepla, čímž je Slunce. To také prochází svými cykly a možná nebude kacířské říci, že je vědecky prokázáno, že toto ovlivňuje klima více než cokoliv jiného. Také i pohyby naší sluneční soustavy kolem galaktické roviny a jiné vesmírné cykly. Nicméně slunce je tím primárním faktorem, kolem kterého se to tu všechno točí. Asi není divu, že i doslova.:-)
Nyní projdu pár šíleností, na které jsem narazil v poslední době
Webstránka televizní sítě ABC na svých stránkách nabízí webovou minihru pro děti , která dětem říká, kdy mají zemřít, na základě jejich CO2 stopy v prostředí (např. kupováním "neekologických" produktů).
Což i zdá se velmi souvisí s podobnou šíleností, která je sice z roku 1977, ale dozvěděl jsem se o ní až dnes. Jde o knihu Johna P. Holdrena, současného vědeckého poradce Baracka Obamy , kde píše nehorázné věci. Doslova ve své knize navrhuje vkládání sterilizantů do pitné vody, nucenou sterilizaci a rozebírá jiné druhy a způsoby nutnosti redukce resp. řízení populace a dokonce opět i hovoří o nutnosti vytvoření Globální vlády (v jeho textu "The Regime" , režim v češtině), která bude obhospodařovat všechny pozemské i vodní zdroje, dohlížet na sterilizace a jiné formy řízení populace.
Více k této knize zde:
http://zombietime.com/john_holdren/
http://www.frontpagemag.com/readArticle.aspx?ARTID=34198
Popravdě jsem dnes i viděl toto video s Al Gorem , který v něm říká to samé. Al Gore tam říká, že je nutné vytvořit cituji "globální vládu" pro řešení potíží s CO2.
O nápadu práškovat oblohu sírou (resp. jinými znečistujícími částečkami) jsem již jistě hovořil v některém z předchozích článků. Možná ne náhodou toto práškování strašidelně připomíná jednu epizodu z filmu The Animatrix. To je zběsilost, která některé lidi dost rozrušila, a tak Bílý dům uklidňoval, že jde jen o nouzový plán, ke kterému nemusí dojít . Nicméně sám Paul Crutzen, stojící za nápadem práškovat síru, říká, že s tímto plánem je potřeba začít ihned, pokud má uspět. Jinak prý už "bude pozdě". Práškovat oblohu bordelem, který má odrážet sluneční paprsky? Opravdu - globální zešilování. To je naprosto absurdní. Tim Flannery, jeden z vědců prosazujících toto práškování, dokonce sám připustil, že by to změnilo barvu oblohy do žluta. Navrhl přidávat síru do leteckého paliva a také řekl, že jen redukce CO2 podle něj k záchraně planety nestačí.
Vládní agentura EPA uvádí, že síra v atmosféře způsobuje kyselé deště.
Je navrhováno práškovat i jiné částice jako například barium (viz obrázek s popsaným návrhem vpravo).
A tento článek FOX News a jiné napovídají, že stejného názoru jsou i jiní členové akademické komunity, kteří tyto snahy o tzv. geoinženýrství práškováním oblohy berou naprosto vážně. Je to něco, o čem se zcela seriozně diskutuje.
Následující reportáž americké televize KSLA dokonce ukazuje, že někde už toto práškování oxidu baria a jiných velmi jedovatých částeček probíhá (podobnou reportáž odvysílala také německá televize RTL o zaznamenání práškování baria nad Německem ):
Je nyní diskutovaný plán práškování kvůli globálnímu oteplování formou krycího manévru jak legalizovat tzv. chemtrails ?
Na závěr uvedu některé další ofocené pasáže z knihy tohoto trojlístku autorů (Paul H. Ehrlich, Anne H. Ehrlich a John P. Holdren):
* Nedá se to říct s jistotou. Ani počasí na příštích 14 dní. Je absurdní, aby mohl někdo s jistotou tvrdit, že rozumí zemskému ekosystému, který je ohromně složitý systém.
Na závěr doporučuji se nezapomenout podívat na tento článek New Scientist o tom, že ledu neubývá nýbrž naopak ledu na Antarktidě přibývá.
Článek na serveru Euroekonom s titulkem "Zapomeňte na globální oteplování, možná přichází další malá doba ledová".
Nebo zprávu amerického senátu z roku 2007 , o více než 400 prominentních vědcích, kteří oponují ononomu údajnému "vědeckému konsensu" ohledně globálního oteplování a CO2.
Jiří Míka|neděle 12. červenec 2009 19:15|karma článku: 26,91|přečteno: 1298 x
Líbil se Vám článek? Klikněte sem, zvýšíte karmu článku!Co je karma článku?
Související články:
* U zrodu EU stáli nacisté ale pšššt, nerušme integraci
* Informační válka
* G20: Řešení krize spočívá ve vytvoření světové vlády a v cenzuře
* "Tichá" aféra rasistických poznámek prince Filipa a eugenika
* Co si myslí čeští politici o projektu Endgame?
* Sarkozy : Globální problémy vyžadují globální řešení
* Osviť se nebo zemři
* Aspartam - hrůzná realita a zločin, ale cool
* Socialistické spiknutí? Část 2 - Nový druh lidské společnosti
* Stáváme se obětí komunistického spiknutí? - Část 1 - Pseudověda
* Elita: člověk je jen zvíře, nemá žádná práva
* Lidstvu jedna věc chybí ke štěstí
* Ekologické hnutí volá po dobrovolném vymření lidstva
* Ekolog princ Filip opět zdůraznil potřebu eugeniky
* Jak bojovat proti oteplování? Danit děti!
http://www.infowars.com/obama-science-advisor-called-for-pla...
Jiří Míka
Kontakt:
Email: gorg222@gmail.com
Oxid uhličitý není žádný jed a dýchají ho všechny rostliny. My ho vydechujeme s každým výdechem. Dobytek na farmách ho vyprodukuje více než provoz aut na dálnici. Není to karciogen a ani není návykový.
Jde zde spíš o globální zešilování nebo nějakou formu totalitní terapie, aby se lidé naučili hospodařit se zdroji, tak někteří environmentálně zaměření lidé tleskají budování stoocasého biče v podobě globální uhlíkové daně na všechny produkty (a nejen to ale i zelené policejní jednotky atd.). A zároveň u toho říkají, že to nemá se socialistickým centrálním řízení trhu nic společného. Vůbec nic.
Vedl jsem v posledních dnech polemiku s jedním člověkem na diskuzním serveru a zjistil, jak v něm bují ohromný obšírný idealismus o zodpovědnosti k přírodě a obhájení nutnosti této daně na všechny produkty, aby byl svět spravedlivější.
Použiji citát z jednoho jeho příspěvku:
"...zelene dane, nebo jiny zpusob jakym budou narovnany deformace kdy jeden konzumuje zivotni prostredi a spolecnost/vsichni ostatni na to doplaceji .. bez moznost volby .. je prirozeny vyvoj. a ses zabednenej jak poklop od kanalu pokud rikas ze by nekdo pochcipal. naopak, vysledkem bude postupny prechod k technologiim jejichz zasadnim a nutnym parametrem bude setrnost k zivotnimu prostredi a zlepseni/ozdraveni zivota vsech. ostatne, trend je zrejmy a jasny .. budto cestou dani/poplatku/fondu nebo regulaci/normama kterou bude muset vyrobek splnovat .. nebo oboje."
Když to tak čtu, tak je toto stejně jako většina jeho příspěvků víceméně stále tento stejný kafemlejnek o narovnávání deformací, a musím říct, že s ním v mnohém musím souhlasit (ne nutně v tomto konkrétním úryvku), ale když to čtu vidím jen ideologické fráze podobné těm, které používají politici v oné nekonkrétnosti.
Bylo skoro nemožné zapříst debatu na téma CO2 - oxid uhličitý, čemuž se mi vysmál, že píšu "nesmysly". Nerozumím tomu. Chceme si tu lhát?
Jednou se dotyčný v diskuzi vyjádřil v tom směru, že i pokud CO2 není problém, tak snaha ty emise a obecně znečišťování omezovat (třeba onou globální novou daní, která "pomůže narovnat deformace") bude tak nebo tak prospěšná. Neboli princip tzv. předběžné opatrnosti zakotvené v Chartě Země.
Tvrdil jsem, že globální daň zvedne ceny všeho včetně potravin a že mnoho lidí tak umře hladem. Bylo mi řečeno, že jsem patetický. Ale je to skutečně tak? Možná nutně tolik lidí umírat nemusí, ale hlad není nic příjemného ani tělu prospěšné, a v zemích třetího světa srkze MMF privatizovanými přírodními zdroji to znají velmi dobře, kde příjmy ani nestačí plně pokrýt potravu, natož léky.
Ale tím už úplně míjíme původní otázku, o které se již nehovoří a rádo na ni zapomíná.
* Je zvýšené CO2 nebezpečné?
* Je vůbec obecně CO2 nějak nadměrně zvýšené oproti minulým staletím a tisíciletím?
* A paradoxně i zda vůbec dochází k nějakému oteplování? (přijde vám toto jako letní počasí?)
Jiní stejně fundovaní vědci totiž tvrdí, že naopak posledních 10 let probíhá globální pokles teploty a někteří vědci usuzují, že je pravděpodobné (*) , že nás spíše čeká naopak další doba ledová. Vždyť to jsou cykly (příroda nikdy není statická), o kterých jsme se učili na základní škole. A hlavně se tu trochu zapomíná na primární zdroj tepla, čímž je Slunce. To také prochází svými cykly a možná nebude kacířské říci, že je vědecky prokázáno, že toto ovlivňuje klima více než cokoliv jiného. Také i pohyby naší sluneční soustavy kolem galaktické roviny a jiné vesmírné cykly. Nicméně slunce je tím primárním faktorem, kolem kterého se to tu všechno točí. Asi není divu, že i doslova.:-)
Nyní projdu pár šíleností, na které jsem narazil v poslední době
Webstránka televizní sítě ABC na svých stránkách nabízí webovou minihru pro děti , která dětem říká, kdy mají zemřít, na základě jejich CO2 stopy v prostředí (např. kupováním "neekologických" produktů).
Což i zdá se velmi souvisí s podobnou šíleností, která je sice z roku 1977, ale dozvěděl jsem se o ní až dnes. Jde o knihu Johna P. Holdrena, současného vědeckého poradce Baracka Obamy , kde píše nehorázné věci. Doslova ve své knize navrhuje vkládání sterilizantů do pitné vody, nucenou sterilizaci a rozebírá jiné druhy a způsoby nutnosti redukce resp. řízení populace a dokonce opět i hovoří o nutnosti vytvoření Globální vlády (v jeho textu "The Regime" , režim v češtině), která bude obhospodařovat všechny pozemské i vodní zdroje, dohlížet na sterilizace a jiné formy řízení populace.
Více k této knize zde:
http://zombietime.com/john_holdren/
http://www.frontpagemag.com/readArticle.aspx?ARTID=34198
Popravdě jsem dnes i viděl toto video s Al Gorem , který v něm říká to samé. Al Gore tam říká, že je nutné vytvořit cituji "globální vládu" pro řešení potíží s CO2.
O nápadu práškovat oblohu sírou (resp. jinými znečistujícími částečkami) jsem již jistě hovořil v některém z předchozích článků. Možná ne náhodou toto práškování strašidelně připomíná jednu epizodu z filmu The Animatrix. To je zběsilost, která některé lidi dost rozrušila, a tak Bílý dům uklidňoval, že jde jen o nouzový plán, ke kterému nemusí dojít . Nicméně sám Paul Crutzen, stojící za nápadem práškovat síru, říká, že s tímto plánem je potřeba začít ihned, pokud má uspět. Jinak prý už "bude pozdě". Práškovat oblohu bordelem, který má odrážet sluneční paprsky? Opravdu - globální zešilování. To je naprosto absurdní. Tim Flannery, jeden z vědců prosazujících toto práškování, dokonce sám připustil, že by to změnilo barvu oblohy do žluta. Navrhl přidávat síru do leteckého paliva a také řekl, že jen redukce CO2 podle něj k záchraně planety nestačí.
Vládní agentura EPA uvádí, že síra v atmosféře způsobuje kyselé deště.
Je navrhováno práškovat i jiné částice jako například barium (viz obrázek s popsaným návrhem vpravo).
A tento článek FOX News a jiné napovídají, že stejného názoru jsou i jiní členové akademické komunity, kteří tyto snahy o tzv. geoinženýrství práškováním oblohy berou naprosto vážně. Je to něco, o čem se zcela seriozně diskutuje.
Následující reportáž americké televize KSLA dokonce ukazuje, že někde už toto práškování oxidu baria a jiných velmi jedovatých částeček probíhá (podobnou reportáž odvysílala také německá televize RTL o zaznamenání práškování baria nad Německem ):
Je nyní diskutovaný plán práškování kvůli globálnímu oteplování formou krycího manévru jak legalizovat tzv. chemtrails ?
Na závěr uvedu některé další ofocené pasáže z knihy tohoto trojlístku autorů (Paul H. Ehrlich, Anne H. Ehrlich a John P. Holdren):
* Nedá se to říct s jistotou. Ani počasí na příštích 14 dní. Je absurdní, aby mohl někdo s jistotou tvrdit, že rozumí zemskému ekosystému, který je ohromně složitý systém.
Na závěr doporučuji se nezapomenout podívat na tento článek New Scientist o tom, že ledu neubývá nýbrž naopak ledu na Antarktidě přibývá.
Článek na serveru Euroekonom s titulkem "Zapomeňte na globální oteplování, možná přichází další malá doba ledová".
Nebo zprávu amerického senátu z roku 2007 , o více než 400 prominentních vědcích, kteří oponují ononomu údajnému "vědeckému konsensu" ohledně globálního oteplování a CO2.
Jiří Míka|neděle 12. červenec 2009 19:15|karma článku: 26,91|přečteno: 1298 x
Líbil se Vám článek? Klikněte sem, zvýšíte karmu článku!Co je karma článku?
Související články:
* U zrodu EU stáli nacisté ale pšššt, nerušme integraci
* Informační válka
* G20: Řešení krize spočívá ve vytvoření světové vlády a v cenzuře
* "Tichá" aféra rasistických poznámek prince Filipa a eugenika
* Co si myslí čeští politici o projektu Endgame?
* Sarkozy : Globální problémy vyžadují globální řešení
* Osviť se nebo zemři
* Aspartam - hrůzná realita a zločin, ale cool
* Socialistické spiknutí? Část 2 - Nový druh lidské společnosti
* Stáváme se obětí komunistického spiknutí? - Část 1 - Pseudověda
* Elita: člověk je jen zvíře, nemá žádná práva
* Lidstvu jedna věc chybí ke štěstí
* Ekologické hnutí volá po dobrovolném vymření lidstva
* Ekolog princ Filip opět zdůraznil potřebu eugeniky
* Jak bojovat proti oteplování? Danit děti!
http://www.infowars.com/obama-science-advisor-called-for-pla...
Jiří Míka
Kontakt:
Email: gorg222@gmail.com
Friday, August 28, 2009
AKCE NWOO - 11/9 2001 - 2009
Přijdtě 11.září 2OO9 na shromáždění a pochod za pravdu o 9/11
OD 15:00 na Palackém náměstí v Praze.
Velice uvítáme, když v ten samý den někdo uspořádá stejnou akci v Bratislavě a samozřejmě kdekoliv jinde. "jen do nich, nenechme se UŽ !!!"
Tuesday, June 30, 2009
Systém opět zakročuje proti zločinu závadného myšlení
Nemysli!
Když myslíš, nemluv!
Když mluvíš, nepiš!
Když píšeš, nepodepisuj!
A když podepíšeš, tak se pak nediv!
http://zvedavec.org/zvedavec/2009/06/3207-trestni-stihani-vydavatele-zvedavce-zahajeno.htm?PHPSESSID=ac10hmlp8r1le19qfm7av2b053
Když myslíš, nemluv!
Když mluvíš, nepiš!
Když píšeš, nepodepisuj!
A když podepíšeš, tak se pak nediv!
http://zvedavec.org/zvedavec/2009/06/3207-trestni-stihani-vydavatele-zvedavce-zahajeno.htm?PHPSESSID=ac10hmlp8r1le19qfm7av2b053
Wednesday, June 24, 2009
Thursday, June 18, 2009
Wednesday, June 10, 2009
Niels Harrit na TV2NEWS o nanotermitu
http://www.youtube.com/watch?v=TNBAMAgM3OA
http://www.eurabia.cz/Articles/3093-priznani-sefredaktora-jak-jsem-prestal-verit-oficialni-verzi-o-11-zari.aspx
Přiznání šéfredaktora: Jak jsem přestal věřit oficiální verzi o 11. září
Autor: Edvard Steinský | Publikováno: 20.6.2009
Je to zvláštní souhra náhod, že ve chvíli, kdy Eurabia.cz slaví své čtvrté narozeniny, chystám se do "ohlédnutí šéfredaktora" napsat něco, co bude mnohým připadat nepochopitelné a některým dokonce smrtelně nebezpečné. Jiným, kteří náš server kritizovali a neměli ho v oblibě, to možná vykouzlí na tváři škodolibý úsměv. Ale Eurabia.cz nikdy nebyla propagandistickým serverem, který by útočil na nízké lidské pudy, ale spíše místem, kde jsme mohli psát svobodně to, co nebylo v mainstreamových médiích slyšet. V tom byla její hodnota - milujeme pravdu a chceme ji říkat bez ohledu na to, jak je nepříjemná. To je naším hlavním úkolem.
Už přibližně rok jsem se potýkal s mučivými pochybnostmi ohledně 11. září. Při zaměření, které si Eurabia.cz vytkla, nebylo možné tyto názory přehlédnout a nesetkat se s nimi. Ještě před časem jsem se jim vysmíval jako všem jiným konspiračním teoriím. A všechny, kdo se odvážili oficiální verzi 11. září napadat, jsem považoval za levicové fanatiky, fantasty a ideové nepřátele. Pochybnosti se ale vkrádaly a spolu s nimi otázky. Co když velká část toho, co jsme zde na Eurabii.cz publikovali, především zpočátku (o Al-Kajdě, mezinárodním terorismu, Usámovi bin Ládinovi), prostě není pravda?
Částečným řešením těchto pochybností byl trochu jiný směr, který Eurabia.cz nabrala a bystřejší čtenáři si ho určitě povšimli. Zaměřili jsme se na Evropu především a na problém její islamizace, na otázky přistěhovalectví, imigrace a kriminality přistěhovalců v západních zemích. Jinými slovy, otázka hledání nepolapitelného Usámy bin Ládina byla odsunuta trochu stranou, stejně jako boj proti terorismu.
Ruku v ruce s tím šla přeměna Eurabia.cz od jejího dříve proamerického kurzu a nekritického obdivu k prezidentu G. W. Bushovi a neokonzervativcům vůbec, spolu s podporou amerického radaru, v postoj dnes vůči USA převážně kritický. Eurabia.cz uveřejňuje řadu článků, ve kterých kritizuje současnou administrativu Baracka Obamy. I když ona se vlastně moc neliší od té předchozí. A to je právě to překvapivé. Nejlevicovější prezident v dějinách USA se chová stejně, jako jeho "pravicový" předchůdce. To se dá vysvětlit tím, že zahraniční politika USA je konzistentní a i levicový prezident musí zachovávat její dlouhodobější směřování. A nebo je tu ještě jedno vysvětlení. Co když americkou politiku neurčuje ani tak prezident, který je toliko loutkou, ale lidé v pozadí, kterým jde o jejich zájmy, které se nemusí shodovat se zájmy země (a často také neshodují)?
Tím by se vysvětlily i mnohé otazníky, které jsme si v Eurabii.cz kladli a které nám do toho celkového rámce nezapadaly. Proč USA bojují proti fiktivnímu mezinárodnímu terorismu bez tváře (respektive s tváří vousatého Ládina) a přitom nechávají krvácet jižní hranici s Mexikem, kde příliv přistěhovalců mění tvář země? Mexičané nejsou sice muslimové, ale jistá obdoba k neschopnosti Evropy vzepřít se přílivu imigrantů tu je. Proč George W. Bush a Tony Blair i přes útoky 11. září pěli pro nás nepochopitelně vstřícné výroky na adresu islámu a ujišťovali muslimský svět, že nemají nic proti jejich krásnému náboženství? Proč Bush naoko hřímal proti islamistům, i když zároveň jeho rodina udržovala nadstandardní vztahy s bohatými Saudy, kteří islamisty finančně podporují? Dává také smysl to, proč média tehdy jako divá opakovala frázi o tom, že svět už nikdy nebude stejný jako před 11. zářím. Ano - omezení osobní občanské svobody, které západní vlády (a vláda USA jako první) rychle s vděkem přijaly, nabylo takových rozměrů, že dnes už opravdu žijeme v jiném světě, než před rokem 2001.
Přiznat omyl šlechtí
Přesto jsem si stejně uvědomoval, že tímto tichým mlčením jsem se s problémem nevyrovnal dostatečně. A že našim čtenářům dlužíme vysvětlení či možná rovnou omluvu. Sbíral jsem k němu odvahu a hledal vhodný okamžik. Nebudu zastírat, že odhodlání posílil mediální ohlas kolem knihy vicekancléře Petra Hájka. Ale nejen mediální ohlas, který byl pokrytecký, protože málokdo z médií knihu prostudoval, ale kniha samotná, kterou jsem přečetl téměř na jeden zátah. Odvaha Petra Hájka zpochybnit obecně přijímaná klišé mi dodala odvahu přijít s pochybnostmi o 11. září i na stránkách Eurabia.cz. I když to pro mnohé možná bude šok a možná i některé čtenáře ztratíme.
Jak ale sám Petr Hájek říká, my nevlastníme pravdu, ale Pravda vlastní nás. Není možné pokračovat v šíření tvrzení, o kterých panují tak velké pochybnosti. A to i přesto, že by se hodila zaměření našeho webu jako kritizujícího islám. Eurabia.cz skutečně vede mediální válku proti islámu a zdůrazňování 11. září bylo jedním z podpůrných argumentů, kterému rozuměli i lidé, kteří se problematikou jinak nezabývali. Nebudu zastírat, že události 11. září nás ostatně inspirovaly k tomu, abychom tento web vůbec založili. Ale i kdyby se nám oficiální verze hodila do argumentační výbavy sebevíce, v okamžiku, kdy o ní máme stále více pochybností, není možné ji nadále obhajovat.
Eurabia.cz nikdy nechtěla být mainstreamovým médiem. Vždy chtěla říkat to, co se v mainstreamu nenosí, vždy chtěla informovat o věcech, o kterých hlavní mediální proud mlčí. Zpochybněním toho, co mainstream považuje za nezpochybnitelné, může sice krátkodobě utrpět a působit jako spolek blouznivců, ale z dlouhodobého hlediska ji přiznání omylu šlechtí. Vždyť jak by bylo potupné přiznat omyl až tehdy, když i mainstreamová média přijdou s tím, že 11. září bylo vše jinak. Což se může jednou stát, protože procenta pochybovačů neustále rostou. Pokud ovšem nenastane druhá varianta, že za popírání bude trest.
Netvrdím, že vím, co se přesně 11. září stalo. Z dostupných materiálů se zatím kloním k závěru, že věže WTC spadly na základě řízené demolice. Už to ale znamená, že vše, co přišlo potom, bylo jinak, než jsme si dosud mysleli.
Tím zároveň neříkám, že islám není nebezpečí. Muslimové se z 11. září radovali a oslavovali ho, mnozí si dodnes myslí, že Usáma je za pád věží zodpovědný. Mnozí atentáty schvalují. A kdyby na to měli ony možnosti, útoky by určitě provedli. Stěží by ale dokázali odvést tak precizní práci, jakou jsme mohli vidět 11. září - to bychom je moc přeceňovali... Vždyť i federální úřady na stránce nejhledanějších teroristů připisují Usámovi jen útoky z roku 1998, protože na jeho spojení s 11. zářím nemají důkazy. Není to podivné?
Co bude dál?
A co nyní Eurabia.cz? Neznamená toto přiznání její definitivní konec? Myslím, že nikoli, i když někteří to budou tvrdit.
V roce 2005, tedy v prvním roce fungování Eurabia.cz, napsal v jednom z článků její redaktor a posléze několik let můj předchůdce tuto myšlenku:
"Třetí generace přistěhovalců necítí mnohdy k hostitelské zemi ani tu nejzákladnější míru loajality. Teroristické útoky jsou toho nejkřiklavějším potvrzením - přesto jsou však jen pověstnou špičkou ledovce. Závažnější, protože ne tak patrnou, hrozbou je sílící islamizace Evropy v důsledku neochoty imigrantů začlenit se do společnosti."
Terorismus pro nás byl vždy jen vrcholkem ledovce. Tou nejviditelnější součástí, o kterou nevedla spor ani mainstreamová média. Už když jsme se serverem začínali, bylo nám ale jasné, že skutečné nebezpečí číhá někde jinde. Že problémem je ochablost Evropy a její kapitulace před imigrantskými hordami, které mění její tvář.
Ne nadarmo se server jmenuje Eurabia.cz a je inspirován knihou Bat Ye´Or, jejíž hlavní teze mluví o spolupráci evropskounijních institucí s arabským světem. To je ono nebezpečí. Stejně jako klesající porodnost Evropanů a vysoká porodnost přistěhovalců. Myšlenka multikulturalismu a politického appeasementu, kdy politici ustupují před zpupně formulovanými požadavky muslimů v Evropě. Zde se vede boj o charakater našeho kontinentu, což potvrdily i volby do Evropského parlamentu, ve kterých uspěly pravicové strany, které imigraci kritizují.
Právě na toto téma se Eurabia.cz poslední dobou zaměřila a v tomto kurzu hodlá pokračovat i nadále. To, že Usáma, jak ho známe z nekonečných videí, které se s železnou pravidelností podezřele vynořují v médiích, možná ani neexistuje, neznamená, že můžeme být klidní. Islám je hrozbou - islám sám, islám jako takový. V tom je Eurabia.cz nekorektní. Netvrdíme - jako Bush, Blair a média - že jen hrstka zfanatizovaných muslimů unesla jinak vznešené náboženství. Tvrdíme od počátku, že islám je zhoubný sám o sobě. A že mnohem nebezpečnější než teroristické útoky je časovaná nálož v podobě vysoké natality muslimů v kombinaci s evropskou slabostí, protože je jen otázkou času, kdy v západních společnostech budou mít muslimové většinu. To bude - na rozdíl od útoků na WTC - jasně měřitelný fakt, který nikdo nebude moci zpochybnit. Jenže postupná a plíživá islamizace, která bude dokonána za deset dvacet let, nevypadá tak nebezpečně jako náraz letadel do mrakodrapů v přímém přenosu.
Proto mám neklamný dojem, že pro server, jakým je Eurabia.cz, tu bude místo i nadále. Bohu žel. Raději bych si totiž přál, aby ho vůbec nebylo třeba...
Edvard Steinský, šéfredaktor Eurabia.cz
***
PS Eurabia.cz zůstává proizraelská - to je vzkaz pro ty, kteří by chtěli tvrdit, že při útocích nezemřeli žádní Židé...
PS2 Budu rád, když na téma zazní bohatá polemika. Příspěvky z obou názorových stran uveřejníme. Pište na edvard.steinsky@eurabia.cz.
http://www.eurabia.cz/Articles/3093-priznani-sefredaktora-jak-jsem-prestal-verit-oficialni-verzi-o-11-zari.aspx
Přiznání šéfredaktora: Jak jsem přestal věřit oficiální verzi o 11. září
Autor: Edvard Steinský | Publikováno: 20.6.2009
Je to zvláštní souhra náhod, že ve chvíli, kdy Eurabia.cz slaví své čtvrté narozeniny, chystám se do "ohlédnutí šéfredaktora" napsat něco, co bude mnohým připadat nepochopitelné a některým dokonce smrtelně nebezpečné. Jiným, kteří náš server kritizovali a neměli ho v oblibě, to možná vykouzlí na tváři škodolibý úsměv. Ale Eurabia.cz nikdy nebyla propagandistickým serverem, který by útočil na nízké lidské pudy, ale spíše místem, kde jsme mohli psát svobodně to, co nebylo v mainstreamových médiích slyšet. V tom byla její hodnota - milujeme pravdu a chceme ji říkat bez ohledu na to, jak je nepříjemná. To je naším hlavním úkolem.
Už přibližně rok jsem se potýkal s mučivými pochybnostmi ohledně 11. září. Při zaměření, které si Eurabia.cz vytkla, nebylo možné tyto názory přehlédnout a nesetkat se s nimi. Ještě před časem jsem se jim vysmíval jako všem jiným konspiračním teoriím. A všechny, kdo se odvážili oficiální verzi 11. září napadat, jsem považoval za levicové fanatiky, fantasty a ideové nepřátele. Pochybnosti se ale vkrádaly a spolu s nimi otázky. Co když velká část toho, co jsme zde na Eurabii.cz publikovali, především zpočátku (o Al-Kajdě, mezinárodním terorismu, Usámovi bin Ládinovi), prostě není pravda?
Částečným řešením těchto pochybností byl trochu jiný směr, který Eurabia.cz nabrala a bystřejší čtenáři si ho určitě povšimli. Zaměřili jsme se na Evropu především a na problém její islamizace, na otázky přistěhovalectví, imigrace a kriminality přistěhovalců v západních zemích. Jinými slovy, otázka hledání nepolapitelného Usámy bin Ládina byla odsunuta trochu stranou, stejně jako boj proti terorismu.
Ruku v ruce s tím šla přeměna Eurabia.cz od jejího dříve proamerického kurzu a nekritického obdivu k prezidentu G. W. Bushovi a neokonzervativcům vůbec, spolu s podporou amerického radaru, v postoj dnes vůči USA převážně kritický. Eurabia.cz uveřejňuje řadu článků, ve kterých kritizuje současnou administrativu Baracka Obamy. I když ona se vlastně moc neliší od té předchozí. A to je právě to překvapivé. Nejlevicovější prezident v dějinách USA se chová stejně, jako jeho "pravicový" předchůdce. To se dá vysvětlit tím, že zahraniční politika USA je konzistentní a i levicový prezident musí zachovávat její dlouhodobější směřování. A nebo je tu ještě jedno vysvětlení. Co když americkou politiku neurčuje ani tak prezident, který je toliko loutkou, ale lidé v pozadí, kterým jde o jejich zájmy, které se nemusí shodovat se zájmy země (a často také neshodují)?
Tím by se vysvětlily i mnohé otazníky, které jsme si v Eurabii.cz kladli a které nám do toho celkového rámce nezapadaly. Proč USA bojují proti fiktivnímu mezinárodnímu terorismu bez tváře (respektive s tváří vousatého Ládina) a přitom nechávají krvácet jižní hranici s Mexikem, kde příliv přistěhovalců mění tvář země? Mexičané nejsou sice muslimové, ale jistá obdoba k neschopnosti Evropy vzepřít se přílivu imigrantů tu je. Proč George W. Bush a Tony Blair i přes útoky 11. září pěli pro nás nepochopitelně vstřícné výroky na adresu islámu a ujišťovali muslimský svět, že nemají nic proti jejich krásnému náboženství? Proč Bush naoko hřímal proti islamistům, i když zároveň jeho rodina udržovala nadstandardní vztahy s bohatými Saudy, kteří islamisty finančně podporují? Dává také smysl to, proč média tehdy jako divá opakovala frázi o tom, že svět už nikdy nebude stejný jako před 11. zářím. Ano - omezení osobní občanské svobody, které západní vlády (a vláda USA jako první) rychle s vděkem přijaly, nabylo takových rozměrů, že dnes už opravdu žijeme v jiném světě, než před rokem 2001.
Přiznat omyl šlechtí
Přesto jsem si stejně uvědomoval, že tímto tichým mlčením jsem se s problémem nevyrovnal dostatečně. A že našim čtenářům dlužíme vysvětlení či možná rovnou omluvu. Sbíral jsem k němu odvahu a hledal vhodný okamžik. Nebudu zastírat, že odhodlání posílil mediální ohlas kolem knihy vicekancléře Petra Hájka. Ale nejen mediální ohlas, který byl pokrytecký, protože málokdo z médií knihu prostudoval, ale kniha samotná, kterou jsem přečetl téměř na jeden zátah. Odvaha Petra Hájka zpochybnit obecně přijímaná klišé mi dodala odvahu přijít s pochybnostmi o 11. září i na stránkách Eurabia.cz. I když to pro mnohé možná bude šok a možná i některé čtenáře ztratíme.
Jak ale sám Petr Hájek říká, my nevlastníme pravdu, ale Pravda vlastní nás. Není možné pokračovat v šíření tvrzení, o kterých panují tak velké pochybnosti. A to i přesto, že by se hodila zaměření našeho webu jako kritizujícího islám. Eurabia.cz skutečně vede mediální válku proti islámu a zdůrazňování 11. září bylo jedním z podpůrných argumentů, kterému rozuměli i lidé, kteří se problematikou jinak nezabývali. Nebudu zastírat, že události 11. září nás ostatně inspirovaly k tomu, abychom tento web vůbec založili. Ale i kdyby se nám oficiální verze hodila do argumentační výbavy sebevíce, v okamžiku, kdy o ní máme stále více pochybností, není možné ji nadále obhajovat.
Eurabia.cz nikdy nechtěla být mainstreamovým médiem. Vždy chtěla říkat to, co se v mainstreamu nenosí, vždy chtěla informovat o věcech, o kterých hlavní mediální proud mlčí. Zpochybněním toho, co mainstream považuje za nezpochybnitelné, může sice krátkodobě utrpět a působit jako spolek blouznivců, ale z dlouhodobého hlediska ji přiznání omylu šlechtí. Vždyť jak by bylo potupné přiznat omyl až tehdy, když i mainstreamová média přijdou s tím, že 11. září bylo vše jinak. Což se může jednou stát, protože procenta pochybovačů neustále rostou. Pokud ovšem nenastane druhá varianta, že za popírání bude trest.
Netvrdím, že vím, co se přesně 11. září stalo. Z dostupných materiálů se zatím kloním k závěru, že věže WTC spadly na základě řízené demolice. Už to ale znamená, že vše, co přišlo potom, bylo jinak, než jsme si dosud mysleli.
Tím zároveň neříkám, že islám není nebezpečí. Muslimové se z 11. září radovali a oslavovali ho, mnozí si dodnes myslí, že Usáma je za pád věží zodpovědný. Mnozí atentáty schvalují. A kdyby na to měli ony možnosti, útoky by určitě provedli. Stěží by ale dokázali odvést tak precizní práci, jakou jsme mohli vidět 11. září - to bychom je moc přeceňovali... Vždyť i federální úřady na stránce nejhledanějších teroristů připisují Usámovi jen útoky z roku 1998, protože na jeho spojení s 11. zářím nemají důkazy. Není to podivné?
Co bude dál?
A co nyní Eurabia.cz? Neznamená toto přiznání její definitivní konec? Myslím, že nikoli, i když někteří to budou tvrdit.
V roce 2005, tedy v prvním roce fungování Eurabia.cz, napsal v jednom z článků její redaktor a posléze několik let můj předchůdce tuto myšlenku:
"Třetí generace přistěhovalců necítí mnohdy k hostitelské zemi ani tu nejzákladnější míru loajality. Teroristické útoky jsou toho nejkřiklavějším potvrzením - přesto jsou však jen pověstnou špičkou ledovce. Závažnější, protože ne tak patrnou, hrozbou je sílící islamizace Evropy v důsledku neochoty imigrantů začlenit se do společnosti."
Terorismus pro nás byl vždy jen vrcholkem ledovce. Tou nejviditelnější součástí, o kterou nevedla spor ani mainstreamová média. Už když jsme se serverem začínali, bylo nám ale jasné, že skutečné nebezpečí číhá někde jinde. Že problémem je ochablost Evropy a její kapitulace před imigrantskými hordami, které mění její tvář.
Ne nadarmo se server jmenuje Eurabia.cz a je inspirován knihou Bat Ye´Or, jejíž hlavní teze mluví o spolupráci evropskounijních institucí s arabským světem. To je ono nebezpečí. Stejně jako klesající porodnost Evropanů a vysoká porodnost přistěhovalců. Myšlenka multikulturalismu a politického appeasementu, kdy politici ustupují před zpupně formulovanými požadavky muslimů v Evropě. Zde se vede boj o charakater našeho kontinentu, což potvrdily i volby do Evropského parlamentu, ve kterých uspěly pravicové strany, které imigraci kritizují.
Právě na toto téma se Eurabia.cz poslední dobou zaměřila a v tomto kurzu hodlá pokračovat i nadále. To, že Usáma, jak ho známe z nekonečných videí, které se s železnou pravidelností podezřele vynořují v médiích, možná ani neexistuje, neznamená, že můžeme být klidní. Islám je hrozbou - islám sám, islám jako takový. V tom je Eurabia.cz nekorektní. Netvrdíme - jako Bush, Blair a média - že jen hrstka zfanatizovaných muslimů unesla jinak vznešené náboženství. Tvrdíme od počátku, že islám je zhoubný sám o sobě. A že mnohem nebezpečnější než teroristické útoky je časovaná nálož v podobě vysoké natality muslimů v kombinaci s evropskou slabostí, protože je jen otázkou času, kdy v západních společnostech budou mít muslimové většinu. To bude - na rozdíl od útoků na WTC - jasně měřitelný fakt, který nikdo nebude moci zpochybnit. Jenže postupná a plíživá islamizace, která bude dokonána za deset dvacet let, nevypadá tak nebezpečně jako náraz letadel do mrakodrapů v přímém přenosu.
Proto mám neklamný dojem, že pro server, jakým je Eurabia.cz, tu bude místo i nadále. Bohu žel. Raději bych si totiž přál, aby ho vůbec nebylo třeba...
Edvard Steinský, šéfredaktor Eurabia.cz
***
PS Eurabia.cz zůstává proizraelská - to je vzkaz pro ty, kteří by chtěli tvrdit, že při útocích nezemřeli žádní Židé...
PS2 Budu rád, když na téma zazní bohatá polemika. Příspěvky z obou názorových stran uveřejníme. Pište na edvard.steinsky@eurabia.cz.
Tuesday, June 2, 2009
Rothschildovská chobotnica
Napísal: Vlasa Sindjelič
Marxizmus, globalizmus, nový svetový poriadok, liberalizmus... Všetko toto sú euforizmy pre fenomén stelesnený v neviditeľnej ríši rodiny Rothschildovcov. Rothschildovci nezomierajú, jednoducho odchádzajú do dejín a ich miesta sú nenápadne prevzaté ich synmi a vnukmi. Hovorí sa, že starý pán Jacob opustil scénu a že jeho miesto zaujíma jeho syn Nathan (Nathaniel Philip Rothschild, ktorý nosí meno zakladateľa anglickej vetvy Rothschildovcov). Ťažké bremeno padlo na útle plecia mladého dediča. Ale Nathan nie je sám. V spravovaní impéria mu budú pomáhať jeho strýkovia Evelyn a Edmund a ostatní členovia anglickej vetvy rodiny (Catherine, Emma, Leopold), ale aj jeho francúzski bratranci (David, Eduard...).
Rodina Rothschildovcov financuje guvernérov, premiérov, ministrov, poradcov...., ktorí zabezpečujú, aby všetko bežalo podľa veľkého plánu. Európska únia bola vytvorená Rothschildovcami (Schumann, Chazar). EU je vykorisťovateľom Ruska, ktoré by malo byť zbavené sibírskeho bremena. S cieľom dokončiť tento zámer Rothschildovci zamestnali Sorosa, Berezovského, Chodorovského, Kasparova, Mittalovcov...
Ak chceme odhaliť pozadie a príčiny týchto udalostí, musíme sa ponoriť do temných dejín chazarskej dynastie Rothschildovcov, identifikovať agentov, šedé eminencie, chamtivých politikov, rovnako ako aj mechanizmus ich akcií.
Začnime s Rothschildovcami, hlavnými postavami. Práve oni sú tí, ktorí sedia na čele stola.
Kto sú dnešní Rothschildovci?
Napriek tomu, že od druhej svetovej vojny Rothschildovské oddelenia pre vytváranie verejnej mienky uisťovali ľudí, že moc Rothschildovcov je dnes bezvýznamná a že sú známy hlavne vďaka svojim viniciam vo Francúzsku alebo záhradám alebo dobročinnosti vo Veľkej Británii, realita ukazuje úplne odlišný obraz.
Stavajúc na základoch, ktoré položili ich otcovia a starí otcovia, dnešní potomkovia len dokončujú misiu, ktorá trvá už niekoľko storočí. Dnes sú Rothschildovci parným motorom chazarského vlaku, smerujúceho na Rusko a jeho šíru Sibír. Tento vlak, ktorý prechádza cez Balkán, má byť naplnený armádami novo naverbovaných členov NATO, ktorí budú bojovať za Rothschildovskú ríšu.
Červený Štít z Frankfurtu
Za účelom lepšieho oboznámenia sa s novým panovníkom a jeho vojvodami, pozrime sa na rodokmeň a chronológiu tejto dynastie. Celý príbeh začína na konci osemnásteho storočia Amshelom (alebo Mosesom Bauerom) Rothschildom.
Rothschildovci (Rothschild v preklade znamená "červený štít") pochádzajú z nemeckého mesta Frankfurt. Nie je náhodou, že toto mesto je najväčším finančným centrom Európskej únie. Je veľmi príznačné, že Frankfurt je sídlom Európskej Centrálnej Banky a všetkých hlavných Európskych a Amerických bánk, ktoré sú prevažne kontrolované dynastiou. Frankfurtská burza cenných papierov (jedna z najdôležitejších na svete) je priľahlá k "Deutsche Borse" ktorú vlastnia Rothschildovci prostredníctvom ich "Children's Investment Trust" a "Atticus Capital" na jednej strane a ich vetvami "Merrill Lynch" a "Fidelity Investments" na strane druhej. Okrem toho, erb mesta Frankfurt je červený štít! Tento symbol je datovaný do obdobia Chazarskej ríše.
Spisovateľ Dejan Lucič hovorí o Chazaroch:
90% dnešných Židov sú pôvodom Chazari. Sú z Turko-Mongolského kmeňa, ktorý v polovici 8. storočia konvertoval na judaizmus. Keď sa ich impérium v desiatom storočí rozpadlo, usadili sa naprieč Ruskom a Európou a neskôr aj na Americkom kontinente. Chazari sú konvertiti a nemajú vôbec žiadnych semitských predkov. Semitskí Židia pochádzajú z Palestíny a tvoria 7 - 10 % svetového Židovstva.
Amschel mal päť synov, ktorých rozmiestil naprieč Európou. Salomon išiel do Viedne, Carl do Neapola, Nathan do Londýna, James do Paríža a piaty syn, Amschel, zostal vo Frankfurte. Za menej než dvesto rokov si synovia a ich potomkovia úplne podmanili Západ. Tak boli položené základy "Pax Judaica". Hlava rodiny je Anglo-Francúzsky rothschildovský tým, vedený Nathanom, synom Jacoba Rothschilda. Anglická skupina je vedená starým Edmundom, Evelynom a mladým Nathanom a francúzska zase Dávidom a Eduardom.
Anglickí Rothschildovci
Anglická vetva Rothschildovcov bola založená Nathanom Meyerom, tretím synom Amshela. Počas 19. a 20. storočia bola medzi Britskou korunou a touto rodinou vytvorená aliancia, takže moderná história Británie je neoddeliteľne zviazaná s Chazarskou dynastiou. Dnes je triumvirát Chazarov tvorený hore zmieneným Evelynom, Edmundom a Nathanom.
Edmund Rothschild (1916)
Svoju kariéru postavil na presadzovaní Britsko-Chazarských záujmov v povojnovom Japonsku. V spolupráci s Winstonom Churchilom založil BRINCO Corporation (British Newfoundland Development Corporation) v Kanade. Edmundova dcéra Catherine je vydatá za Marcusa Egiusa, prezidenta celosvetovej finančnej skupiny "Barclay's" (po odkúpení ABN-AMRO, holandskej bankovej skupiny, sa tieto dve Rothschildovské skupiny spojili do jednej). Marcus je tiež na čele BBC Corporation.
Evelyn Rothschild (1931)
Po zjednotení Anglických a Francúzskych Rothschildovských finančných a bankových skupín a jeho ústupe z vedúcich pozícii v nich, zostal Evelyn hlavou obrovskej investičnej banky z Londýna N M Rothschild & Sons. Evelyn taktiež kontroluje tlač (the Economist, the Daily Telegraph...).
Vytvoril Asociáciu pre štúdie histórie bankovníctva a finančníctva, ktorá sídli vo Frankfurte. Vlastní medzinárodnú korporáciu De Biers, jednu z vedúcich v oblasti ťažby, brúsenia a distribúcie diamantov.
Spoločne so svojou ženou Lynn Forester kontroluje "First Mark Communications International LLC" a "Field Fresh Foods" s indickou rodinou Mittal, ktorá v skutočnosti slúži ako zástupca Rothschildovských záujmov a kapitálu (veľká skupina "Bharti").
Evelynoví hlavní agenti v oblasti politiky sú Soros, Norman Lamont, Peter Mandelson (Chazar), Oliver Letwin (Chazar) a Vernon Jordan. Lamont má vplyv v Konzervatívnej strane a tiež na potenciálneho premiéra Michaela Howarda (Chazara). Howard bol ministrom financií vo vláde Margaret Thatcherovej. Zúčastnil sa regionálnych konferencií spoločne so Stjepanom Mesičom (Chorvátsko) a Borisom Tadičom (Srbsko). Peter Mandelson je súčasným komisárom Veľkej Británie v Európskej únii a má blízko k Labouristickej strane a Tonymu Blairovi.
Na druhej strane, Vernon Jordan (Lazard Bank) má veľký vplyv v Demokratickej strane v USA (pôsobil ako poradca Billa Clintona a viedol kampaň Johna Carreyho v roku 2004). Evelynova žena Lynn financovala prezidentskú kampaň Billa Clintona a je tiež blízkou priateľkou Hillary Clintonovej.
Evelyn má tiež veľmi blízko k vojvodovi z Yorku, Princovi Edwardovi (synovi kráľovnej Elizabeth), čo odhaľuje len časť dlhodobého spojenia medzi Britskou kráľovskou dynastiou a rodinou Rothschildovcov.
Nathan Phipil Rothschild (1971)
Mladý Nathan je synom Jacoba Rothschilda, po ktorom zdedil nespočetné množstvo manažérov, agentov a vplyv nad dôležitými politickými, ekonomickými, mediálnymi a vojenskými inštitúcií po celom svete, dokonca aj vrátane archeologického náleziska v Butrinte v Albánsku.
Spoločnosti a korporácie "RIT Capital", "Atticus Capital", "JNR Limited", "N M Rothschild", "Vanco", "Trigranit", "British Petroleum" a Rio Tinto sú len časťou zdrojov, ktoré má nový kráľ k dispozícii vo svojej výprave na východ. Aby toho dosiahol, má v službách nielen západnú nomenklatúru v EU, NATO a Veľkej Británii, ale aj početných finančných a politických agentov po celej Európe a Ázii (Soros, Berezovsky, Djukanovič, Mittalovci...).
Francúzski Rothschildovci
Francúzska dynastia Rothschildovcov, založená Jamesom Meyerom, kryje chrbát Britskému triumvirátu. Francúzskych Rothschildovcov predstavujú David Rene a Eduard Rothschildovci, synovia Guya Rothschilda (1909-2007).
David Rene Rothschild (1942)
David je hlavou N M Rothschild group, ktorá je rozdelená medzi anglických a francúzskych Rothschildovcov. Taktiež je hlavou "Rothschild & Cie Banque", vplyvnej investičnej banky v Západnej Európe.
Eduard Rothschild (1957)
Davidov nevlastný brat Eduard je taktiež členom investičnej banky. Navyše, kontroluje významné francúzske noviny "Liberation". Je na čele "Imerys", hutníckej spoločnosti, ktorú vlastnia Rothschildovci už od roku 1880.
Rothschildovci v Srbsku
V Srbsku postupoval nový kráľ niekoľkými cestami, snažiac sa tak ovládnuť ťažobné plochy, výrobu energie, potravinový priemysel, média... Prvá cesta je už nejaký čas pridelená Georgovi Sorosovi, ktorý predstavuje rozhodujúcu páku expanzie Rothschildovcov smerom na východ a prvého emisára pre Nathana Rothschilda v Srbsku.
George Soros a jeho spojenie s Rothschildovcami
Soros je maďarský Žid (Chazar), narodený v Budapešti v roku 1930 ako György Schwartz (v roku 1936 si jeho rodičia zmenili meno na Sorosz). Vzdelanie dostal v Londýne a v roku 1950 odišiel do USA. Významnú úlohu v jeho živote zohral slávny Chazar Carl Popper, ktorý schvaľoval Sorosove projekty a bol jeho Guru.
Po celom svete je táto šedá eminencia predstavovaná ako "Robin Hood počítačovej éry", pretože zdanlivo berie peniaze z bohatých krajín a cez jeho nadácie ich veľkoryso dáva Východnej Európe a Rusku.
Týmto spôsobom zavádza "demokraciu" a "občiansku spoločnosť" v krajinách, ktoré trpeli a boli vyčerpané v časoch komunizmu, práve toho komunizmu, ktorý bol týmto krajinám vnútený práve Rothschildovcami.
Svoju kariéru vybudoval na finančných špekuláciách po celom svete, hlavne vďaka svojej skupine investičných fondov zvaných "Quantum Fund", ktorého manažéri a zároveň aj jeho agenti sú Talianski a Švajčiarski finančníci.
Prepojenie medzi Sorosom a Rothschildovcami sa deje prostredníctvom siete dôverníkov, ktorí sedia v administratívnych výboroch fondov, trustov, spoločností a bánk. Jedným z týchto ľudí bol istý Richard Katz (tiež Chazar), člen výboru "Quantum Fund". Zároveň bol hlavou "Rothschild Italia S.p.A." a členom výboru komerčnej banky "N.M. Rothschild & Sons" v Londýne. Ďalší dôležitý hráč je Nils O. Taube, tiež člen Quantum Fund a partner investičnej skupiny "St. James Place Capital", ktorý teraz patrí Nathanielovi Rothschildovi.
Ich prepojenie je uskutočňované prostredníctvom Societe Generale Bank a jej manažéra Michaela Cicurela, ktorý je predsedom manažmentu Edmunda Rothschilda a členom rady Rothschild & Cie Banque. Ďalším častým Sorosovým partnerom bol James Goldsmith (Chazar), príbuzný dynastie Rothschildovcov.
Sorosova sieť v Srbsku
V Srbsku táto šedá eminencia pripravuje pôdu pre Nathaniela Rothschilda a je dôležitým tvorcom politického, právneho, ekonomického, kultúrneho a mediálneho obrazu srbskej spoločnosti. Na ceste k dosiahnutiu tohto cieľa usiluje o vyštvanie Srbskej ortodoxnej cirkvi, Srbského jazyka, Cirilickej abecedy, Srbskej histórie, nacionalizmu.... Sieť svojho vplyvu rozhodil v 90tych rokoch prostredníctvom “Open Society Fund“, “Humanitarian Rights Fund“, “Helsinského výboru“, “Belehradského kruhu“, “Európskeho hnutia“, “Centra proti-vojnovej akcie“, “NUNS“, “ANEM“, “OTPOR“....
V súčasnosti sú všetky vedúce mimovládne organizácie filiálkami Rothschildovcov, poverené nielen získaním najväčšieho politického vplyvu, ale aj psychologickým formovaním národa. Neustálym zvaľovaním viny na Srbov, obviňovaním z genocídy, zločineckého zmýšľania a kolektívnej viny, sa tieto tajomné organizácie zacieľujú na vytváranie pocitov strachu a viny.
Predpokladá sa, že tieto pocity sa zhmotňujú do ľahostajnosti k zemi, opúšťania svojej krajiny, alebo inými slovami do kolonizácie. Deje sa to tiež formou liberalizmu, ktorý je silne podporovaný, aby zapustil svoje metastázy v štátnych inštitúciách, rodine, národe, tradícii, kultúre, a tak zaistil čistý priechod pre impérium Rothschildovcov.
Okrem hore zmienených organizácií sú v tomto útoku veľmi aktívnymi účastníkmi “Yucom“, Belehradské centrum pre ľudské práva, Civilná iniciatíva, Centrum pre kultúrnu dekontamináciu, Ženy v čiernom a Mládežnícka iniciatíva. Zástancovia tejto protisrbskej hystérie sú Sonja Biserko, Nataša Kandič, Vuco, Borka Pavicevič (manželka právnika Nikolu Baroviča), Miljenko Dereta, Vojin Dimitrijevič, Srdja Popovič, Mirko Djordjevič, Biljana Srbljanovič, Zoran Ostojič a novinári Petar Lukovič, Teofil Pancič, rovnako ako všetci ostatní neznámi Sorosový jazdci. Soros tiež podstrkuje antisemitizmus, ktorý je potom pripísaný "xenofobickej srbskej spoločnosti". Riadia to Filip David, Jovan Byford, Laszlo Sekel a ďalší. Rôzne “incidenty“, výstražné listy, znesvätenia pamätníkov, alebo grafity, sú všetko súčasťou tohto plánu. Nemali by sme opomenúť skutočnosť, že Fond Otvorenej Spoločnosti (finančne aj ideologicky) podporuje organizácie brániace práva homosexuálov. (Labris, Queeria, Gay Serbia...).
Marketingovú, mediálnu a logistickú podporu tomuto podvratnému projektu zabezpečujú "nezávislé" médiá ako B92, Studio B, TV Pink, TV Panonija, ANEM (televízne stanice Devič, RTV Globus, RTV M+, RTV Kraljevo, RTV Nisava, RTV Pancevo, RTV Spektar, RTV Trstenik a rádiové stanice Rádio 021, Bum 93, Rádio Sombor, Rádio Index, Rádio Subotica, Rádio Pirot, Rádio Ozon), rádio "Slobodná Európa".... Káblová televízna sieť SBB a satelitná televízia TOTAL TV, ktoré expandujú, sú tiež vlastnené Sorosom. Produkčné spoločnosti VIN a PG Network len prispievajú k informačnej jednostrannosti. Mediálne centrum poskytuje dodatočnú publicitu takzvanému NGO sektoru.
Okrem elektronických médií môžeme k Sorosovmu zoznamu zahrnúť aj noviny a časopisy Danas, Vreme, Evropa, Republika, asociáciu nezávislých miestnych médií "Local Press" (noviny Pancevač, Kikindske, Vranjske novine, Naša reč a iné), nakladateľstvá Samizdat, Dan graf, Stubovi culture, Fabrika knjiga, Klio, Aleksandrija pres, knižné vydavateľstvá Bookbridge, Beopolis.... Kontroluje aj informačnú agentúru Sense a dve hlavné informačné agentúry v Srbsku - Beta a Fonet. Zároveň sú tieto agentúry pobočkami AP (Associated Press) a Reuters, ktorú Rothschildovci vlastnia už od 19. storočia. Soros rovnako infiltroval kultúrne a vzdelávanie inštitúcie, divadlá, Národnú knižnicu, Historické archívy a SANU (Srbskú akadémiu umenia a vied). Po svojom boku zhromaždil rozsiahlu skupinu hercov, režisérov, dramatikov, hudobníkov, spisovateľov, vedcov, analytikov a bývalých diplomatov, ktorí mu asistujú pri získavaní viac a viac nasledovníkov.
Dvaja Goranovia - Markovič (ktorého mentorom je Bernard Levi, veľký priateľ Bernarda Coushnera) a Paskaljevič, satanizujú Srbov na filmových festivaloch. Tiež by sme sa mali zmieniť o ďalších Sorosových vzdelávacích organizáciách: Union University, Alternatívna akademická vzdelávacia sieť (AAOM), Belehradská otvorená škola, Centrum pre ženské štúdie (ktorá sa oddelila od feministickej skupiny “Žena a spoločnosť“). Tieto rekrutujú budúcich Sorosových prisluhovačov. Centrum pre zlepšovanie právnych štúdií - Human rights watch (HRW) je tiež prítomné. CESID a všetky ostatné hlasovacie organizácie sú v tom istom tábore.
Okrem “mimovládneho sektoru“ sa Soros zapojil aj do financií, kontrolujúc ich cez rôznych "expertov" (G17+) ktorí sú financovaní z fondu “Otvorenej Spoločnosti“.
Popritom musíme poukázať na skutočnosť, že Soros vlastní akcie v banke Societe Generale, ktorá zaberá významný podiel finančného trhu. Haagsky tribunál je taktiež financovaný zo Sorosových fondov.
Najaktívnejším zo Sorosových zástupcov v politickom živote v Srbsku (samozrejme odhliadnuc od mimovládneho systému a G17+ ) je koalícia zhromaždená okolo LDP a Cedomira Jovanoviča, ktorá bola najdrahšou Rothschildovou investíciou v posledných parlamentných voľbách. Spoločne s hosťami rádiošou Pescanik (Rádio B92) vyjadruje táto protisrbská skupina myšlienky Nathaniela Rothschilda najbrutálnejšie a najhlasnejšie. Hlásna trúba tejto zhubnej skupiny je Latinka Perovič, zakladateľka moderného srbského liberalizmu.
Treba povedať, že Soros rozširuje svoj vplyv aj prostredníctvom Demokratickej strany. Najlepším príkladom je zvolenie Olivera Duliča, jedného z kádru Sonji Lihtovej za prezidenta Srbského parlamentu.
Aké sú záujmy Rothschildovcov v Kosmete a Vojvodine?
Dôležité Rothschildovské spoločnosti v tomto regióne sú Carlyle Group a International Crisis Group, ktoré, vedené Sorosom, roky viedli kampaň za nezávislé Kosovo. Okrem Sorosa je skupina financovaná aj Rupertom Murdochom (Sky), Goldmanom Sacksom, JP Morganom a inými. Členovia tejto skupiny sú alebo boli Marti Ahtisari, James Lion, Morton Abramovich, Louise Arbour, Bzezinský, Wesley Clark, Michail Chodorkovsky, Thorvald Stoltenberg.....
Členovia sa zmenili, nie však protisrbská politika.
Marti Ahtisari, jeden z predstaviteľov Rothschildovcov
Nezávislé Kosovo je tiež v záujme Rothschildovcov, lebo je to "Srbský Kuvajt" s obrovskými zásobami olova, zinku, zlata, uhlia.... Od okupácie Kosova a Metohie (Kosmet) investoval Soros veľa peňazí a úsilia, aby udržal Trepku pre Rothschildovcov. Dôležitým článkom v reťazi je Agron Dida, námestník ministra energetiky a ťažby v Kosovskej vláde, ktorý bol zvolený do tohto úradu po tom, čo bol členom KFOS (jednej zo Sorosových organizácií). Nezávislosť Kosova je rozhodujúca pre záujmy Rothschildovských ťažobných a metalurgických spoločností, pretože im to otvorí cestu k ukradnutiu minerálneho bohatstva a energetických zdrojov, ktoré sú vo svete v nedostatku.
Medzitým spoločnosť Alferon kúpila hutnícku továreň Feronikl, ktorá vlastní niekoľko dolov. Alferon je vlastnená tromi podnikateľmi z Kazachstanu (Rothschildovskí magnáti, jeden z nich je Alexander Maškevič, takisto Chazar) a je súčasťou ENRC (Eurasian Natural Resources Corporation).
Kazašský prezident Nursultan Nazarbajev (vľavo) s Alexandrom Maškevičom
Hlavou ENRC a Alferonu je Johannes Sittard, jeden z Rothschildových agentov a až donedávna pravou rukou Lakshmi Mittala (tiež jeden z Rothschildových investorov). Mittal investoval 100 miliónov dolárov do rozvoja spoločnosti. Odhliadnuc od Alferonu, v Kosove je prítomná aj spoločnosť Global Steel (vlastnená Pramodom Mittalom) a to prostredníctvom svojej Bulharskej pobočky Kremikovici, ktorú získala v roku 2005. Táto spoločnosť kúpila továreň Lamkos (vyrába pozinkovanú oceľ) vo Vucitrne. Mali by sme sa tiež zmieniť, že táto spoločnosť kúpila aj zlievareň Lemind v Leskovači a vyhne Zastava v Kragujevači.
V rovnakom čase rozširoval Soros svoj vplyv prostredníctvom Kosovského fondu pre Otvorenú spoločnosť (KFOS) a ostatných pobočiek, financovaním médií (Koha ditore) a politikov (Veton Suroi). Článkom tej istej reťaze je Ekrem Luka, ktorý sa ujal pivovaru v Peci. Prostredníctvom siete Balkan Human Rights Network koordinuje prácu ďalších mimovládnych vetiev.
Zaistil tiež privilégia pre Alcatel, mobilného operátora pôsobiaceho v Kosove, ktorý nepriamo kontroluje cez Globalstar L.P.
Okrem svojej obetavej práce na ukradnutí Kosova a Metochie, Soros a International Crisis Group začínajú obracať svoju pozornosť smerom k Vojvodine. V spolupráci s vládou tejto provincie sa snažia presvedčiť predstaviteľov Vojvodiny sadnúť si za jeden stôl s Chorvátskom, Maďarskom a Rumunskom, z ktorých všetci sú Rothschildový prostredníci. S týmto zámerom vytvárajú “Projekt Dunaj“, podporovaný Nemeckom a Rakúskom. Podľa tejto myšlienky by mala byť Vojvodina vnútená do konfederácie krajín v povodí Dunaja ako “Európsky región“. Nie je to tak dávno, čo Nemecký veľvyslanec Zobel (Chazar) obrátil na toto pozornosť, nepochybne zámerne. Projekt je vykonávaný cez skupovanie poľnohospodárskych združení, cukrových rafinérií, mliekarní, ropných rafinérií, bánk.... Poľnohospodárske usadlosti sú v zvyšujúcej sa miere skupované Chorvátmi, ktorí skúpili už niekoľko významných potravinárskych spoločností. Agrokor kúpil Dijamant od Zrenjaninu a Frikom. Nekse Group kúpila Polet IGK, Strazilovo a vlastní akcie v spoločnosti Toza Markovič, na výrobu konštrukčných materiálov (taktiež vlastní fabriku Jelen Do na výrobu vápna a kameňa). Somboled bol taktiež kúpený.
Na druhej strane, Rakúsko aj Nemecko umiestňujú svoje spoločnosti v tejto provincii. Nemecká spoločnosť Nordzucker skúpila cukrovary po celej Vojvodine. Spoločne s MG Commerce založili spoločnosť Sunoko a týmto spôsobom sa prepracovali k vlastníctvu desiatok tisíc akrov pôdy. Stada kúpila Hemofarm. VAC kúpila Dnevnik z Nového Sadu. Rakúska Erste Bank si Nový Sad zvolila za svoje sídlo. Banková skupina OTC a Metals bank urobili to isté. Tieto veci súvisia so stále väčším prienikom maďarských spoločností do Srbska a regiónu, rovnako ako vzrastajúci vplyv Maďarskej vlády. Oba tieto javy sú podporované Nathanielom Rothschildom.
Tiež by sme mali spomenúť, že Srbi majú v Rakúsku garantovaný štatút národnostnej menšiny. To preto, lebo toto bude štatút Srbov v budúcej konfederácii, ktorá bude predstavovať uskutočnenie projektu Alpe-Adria – stelesnenie Habsburského štátu.
Investičné fondy
Druhá línia postupu Nathaniela Rothschilda v Srbsku sa zaoberá investičnými fondami z Panenských ostrovov a iných exotických ostrovov, ktoré ako sa zdá, vlastnia "Ruskí židia" (v skutočnosti Chazari). Najdôležitejším z nich je Salford z Panenských ostrovov, za ktorým stojí Boris Berezovski (Chazar) a Rothschildovský kapitál. Fond bol založený v Londýne v roku 2001 a dnes vlastní takmer celý mliekarenský priemysel v Srbsku (Imlek, Novi Sad Dairy, Subotica Dairy, Impaz, Zemun), Bambi concern, Knjaz Milos.....
Boris Berezovsky, Rothschildov agent, ktorý riadi Putinovo zvrhnutie
Zakladateľom tohto fondu je Eugene Geffy, Chazar z Ruska, ktorý svoju kariéru vybudoval v ruskej banke Alfa, napojenej na Borisa Berezovského a Friedmana. Jeden z členov výboru Salfordu je lord Tim Bell, bývalý poradca Margaret Thatcherovej, ktorý má blízko k Berezovskému, Rupertovi Murdochovi, Viktorovi Juščenkovi a taktiež mal dobré vzťahy s Jelcinom. Prezidentom tohto fondu je Klaus Mangel, ktorý bol partnerom Berezovského pri predaji automobilov Mercedes v Rusku.
Okrem Salfordu, investičný fond Ashmore taktiež posilňuje svoje pozície. V nedávnej dobe prevzal Carnex od Midland Resources. Ashmore je kontrolovaný Rothschildovým Atticusom. Menovite, je Ashmore vlastnený Michaelom Bensonom, bývalým členom Amvescapu, spoločnosti, kde je uložený kapitál Atticusu.
Midland Resources je tretím dôležitým investičným fondom, vedeným Alexandrom Schneiderom a Eduardom Sifrinom (obaja Chazari!). Midland group vlastní hotely Park a Kasina (najstarší hotel v Belehrade) a prístav Pancevo.
Kráľovský zovňajšok
Tretiu líniu kolonizácie zastávajú spoločnosti na poli stavebnom, ťažobnom, metalurgickom, finančnom, bankovom a vydavateľskom, z ktorých väčšina je priamo spojená s mladým Rothschildom. Jedna z nich, a zároveň najaktívnejšia spoločnosť v regióne, je Trigranit, ktorá má sídlo v Budapešti a ktorá sa v minulých rokoch rozrástla na regionálneho giganta a lídra veľkých investičných projektov.
Trigranit vytvoril množstvo obchodných a finančných centier v Poľsku, na Slovensku, v Maďarsku, Slovinsku, Rumunsku, Bulharsku.... V Chorvátsku sa chystá postaviť športovú halu s 20 000 miestami a priestormi pre kancelárie. V Srbsku by mal Trigranit stavať železničnú stanicu “Prokop“ (stavba ešte nebola započatá).
Vetve spoločnosti Rio Tinto (jedna z najväčších ťažobných spoločností na svete) bola udelená výsada na využívanie bórovej rudy (ktorú možno stále nájsť iba v Číne a Turecku) v okolitých oblastiach Baljevacu, neďaleko rieky Ibar. Prítomné sú aj iné ťažobné spoločnosti - Glenkor, ktorú Rothschild kontroluje cez svojho agenta Marka Richa (Chazara) a Phelps Dodge, kde je uložený kapitál Atticusu. (Atticus je investičný fond Rothschildovcov). Tieto dve spoločnosti vykazujú snahy o získanie zostávajúcich ťažobných oblastí. Spoločnosť Magnohrom z Kraljeva bola kúpená prostredníctvom indickej spoločnosti Mittal. Mimochodom, rodina Mittalovcov je už dlhý čas zástupcom dynastie Rothschildovcov. Wilbur Ross, dlhoročný bankár Rothschildovcov, zastáva manažérsku pozíciu v Mittale. Okrem spoločnosti Mittal kontrolujú Rothschildovci a Mittalovci potravinársku spoločnosť Field Fresh Foods, ktorá produkuje a vyváža jedlo z Indie.
Bankové a finančné sektory sú taktiež ovládané dynastiou. Popredné banky ako napr. Banca Intesa, Credit Agricole, Unicredit group. Societe General sú kontrolované Rothschildovcami.
Nástrojom zaisťujúcim kontrolu je Antoine Bernheim (Chazar), hlava Delta Generali group. Grécke banky Piraeus a Laiki sú pod kontrolou finančnej skupiny Marfin, v ktorej je kapitál Rothschildovcov. Chazar Shandor Chanyi, jeden zo spoluvlastníkov Trigranitu, umožňuje Rothschildovcom rozširovať svoje operácie na poli bankovníctva prostredníctvom jeho OTP group. OTP kúpila tri srbské banky: Kula, Nis a Zepter. Banku Metals z Nového Sadu kúpil Rothschildov investičný fond JNR Limited (Jacob a Nathaniel Rothschild). Mladý Rothschild kontroluje aj Maďarskú ropnú spoločnosť MOL, taktiež prostredníctvom Chanyiho. MOL je na srbskom trhu prítomný od roku 2005 a je vážnym kandidátom na podiel v privatizácii ropného priemyslu. Taktiež treba spomenúť, že NM Rothschild je finančným poradcom NLB Continental, bankovej skupiny zo Slovinska.
Rothschildovci sa rovnako podieľali aj na privatizácii Mobtelu. Prostredníctvom Slovinskej spoločnosti "Mladinska knjiga", ktorá je súčasťou "Readers digest", americkej spoločnosti, ktorej časť bola nedávno kúpená Rothschildovcami, sú prítomní vo vydavateľskom priemysle.
Rothschildovci v Čiernej hore, Srbskej republike, Bosnianskej federácii, Chorvátsku a Macedónsku.
Čierna Hora, zem Rothschildovcov
Príchod Rothschildovskej delegácie krátko po referende (ktoré bolo uskutočnené práve samotnými Rothschildovcami) znamenalo označenie jednej z najstarších srbských krajín prívlastkom "kolonizovaná". Jacob a Nathaniel Rothschild takto získali ďalšiu kolóniu. Dnes je Čierna Hora bezo zvyšku vlastnená chazarskými spoločnosťami vedenými Rothschildovcami. Schéma je rovnaká. Tak ako všade inde v regióne, kolonizácia je vykonávaná Rothschildovcami. Popri nich sú "Ruskí" obchodníci, Soros....atď.
K privlastneniu sú tu prístavy, prírodné zásoby, metalurgické fabriky, turistický potenciál....
Práve tak ako v Srbsku a iných krajinách regiónu, Soros najprv utkal sieť mimovládnych organizácií. CEDEM, Helsinský výbor pre ľudské práva, Human Rights Action a Hominem querum sú len niektoré z nich. K tomuto môžme pridať ešte kontrolované médiá (ANEM), cez ktoré uskutočňoval – úspešne, ako sa ukázalo – protisrbskú kampaň. V spolupráci s Európskymi organizáciami a Benátskou komisiou (medzi ktorej členov patrí aj Vojin Dimitrijevič) aktívne podporoval projekt nezávislosti.
Peter Munk (jeden z Nathanielových manažérov, Chazar) prevzal (prostredníctvom OTP) opravárenskú spoločnosť Arsenal v Tivate, kde sa Trigranit chystá stavať veľký prístav. Rovnaká spoločnosť plánuje výstavbu obchodno-finančného centra v Podgorici, Ulcinju, Budve....
Generálny riaditeľ, Chanyi (banková skupina OTP), obsadil pole bankovníctva prostredníctvom kúpy Čiernohorskej Komerčnej Banky, ktorá pokrýva viac než polovicu trhu v Čiernej hore. Jej spojencom je Rothschildová Societe Generale, ktorá prevzala banku Podgorica. Skupina NLV kúpila Čiernohorskú banku.
Okrem tohto, Rothschildov a Chanyiho MOL sa čoskoro stane strategickým partnerom štátnej ropnej spoločnosti Montenegro Bonus. Milo Djukanovič, ktorý dal Rothschildovcom voľnú ruku, bol odmenený manažérskou pozíciou v Trigranite, ktorá zreteľne hovorí o úlohe, ktorú hral v procese kolonizácie. Monet, mobilný operátor, ktorý je časťou Deutsche Telekom, je nepriamo kontrolovaný Rothschildovcami!
Dôležitú rolu v kolonizácii Čiernej Hory hral Oleg Deripaska, Chazarský multimilionár z Ruska. Samotný Nathaniel Rothschild sa chválil, že s ním udržuje vynikajúce vzťahy. Ako jedna z Rothschildovských vetiev, Deripaskova spoločnosť Rusal kúpila KAP (Hlinikárne Podgorica). Prostredníctvom svojej pobočky Salamon, prevzala bauxitové bane v Niksici. Treba sa zmieniť aj o tom, že Rusal a Glenkor často konajú spoločne. Rakúska spoločnosť Strabag, v ktorej ma Deripaska veľký podiel, kúpila spoločnosť Crnagoraput. Turistické komplexy sú skupované, rovnako ako atraktívne časti prímorských oblastí, stavebných pozemkov....atď.
Aby zabezpečili svoju pozíciu v tejto kolónii, Rothschildovci vytvorili organizáciu pre dlhodobé školské dotácie pre študentov z Čiernej Hory.
Republika Srbska
Do Srbskej republiky, ktorá je pod neustálym tlakom, majúcim za cieľ jej úplné zničenie, prenikli Rothschildovci vďaka Sorosovým nadáciám, korporácii Mittal Steel, Salfordu, atď.
V súlade so svojim dávnym zvykom založil Soros množstvo mimovládnych organizácií s rovnakým cieľom ako v Srbsku (Helsinský výbor pre ľudské práva, Lex International).
Sorosove médiá sú zoskupené okolo medzinárodnej organizácie Press Now a Sorosovho mediálneho centra v Sarajeve. Medzi tieto patria Nezavisne novine, Alternative Television Banja Luka, Net novinar a ďalšie. V oblasti priemyslu kúpil Salford mliekareň v Banja Luka, ktorá je najväčšia v Srbskej republike. Spoločnosti Stabag (Deripaska) bola poskytnutá výsada na výstavbu diaľničnej siete.
Spoločnosť Mittal Steel Zenica kúpila RZR Ljubija, komplex baní s veľkými zásobami železnej rudy. Treba sa tiež zmieniť o skutočnosti, že Ruské štátne spoločnosti Juzuralzoloto a Zarubeznjev sú tu tiež prítomné. Prvá zo zmienených sa stala strategickým partnerom ťažobnej spoločnosti Sase v Srebrenici a druhá kúpila ropné rafinérie (Modrica a Petrol). Takto bolo zabránené ďalšiemu prenikaniu MOLu a Mittalu
Bosna a Hercegovina
V moslimsko-chorvátskej časti Bosny je Mittal group lídrom v oblasti ťažby a metalurgie. Táto skupina sa ujala oceliarne v Zenici, jednej z najväčších oceliarní na Balkáne. Ťažobný komplex Ljubija v Srbskej Republike sa stal taktiež súčasťou Mittalu. Sféra energetiky je vyhradená pre MOL, ktorý kúpil štátnu ropnú spoločnosť Energopetrol. Investičný fond Borisa Berezovského, Salford, ovládol mliekarenský priemysel (Mlekoprodukt - K. Dubica, Campomil - Sarajevo). Očakáva sa, že mliekarne v Ljubljane budú taktiež kúpené. Medzi tieto podniky patrí aj mliekareň v Tuzle. Bankovému sektoru a financiám dominujú Rothschildové banky Unicredit, Intesa....
Od roku 1993 je Soros prostredníctvom svojej siete mimovládnych organizácií prítomný vo Federácii. Rovnako ako v ostatných krajinách, táto sieť je nesmierne protisrbsky orientovaná. Niektorí zo slávnejších členov Sorosovej Otvorenej spoločnosti sú Jacob Finci a Ivan Straus (obaja Chazari). Okrem Otvorenej spoločnosti môžeme spomenúť "Obrazovanje gradi", Mediálne Centrum Sarajeva, Helsinský výbor, Bosnianske ženy a ďalšie mimovládne organizácie. Soros rovnako kontroluje nasledovné médiá: noviny Oslobodjenje, časopis Start, televízia HTV Hajat, spravodajskú agentúru ONASA.
Chorvátsko
Na rozdiel od iných Balkanských krajín, Chorvátsko bolo okupované Rothschildovcami hlavne z Maďarska, ktoré je základňou pre expanziu Chazarskej dynastie.
V Chorvátsku je Soros menej aktívny ako v iných krajinách. Tromfom mimovládneho sektoru je Zarko Puhovski.
Okrem MOLu, ktorý prevzal ropnú spoločnosť INA je ďalšou dôležitou Rothschildovou spoločnosťou Chorvátskeho priemyslu Trigranit. Bolo založené konzorcium Ingra-Trigranit (Na čele Ingra je Igor Openheim, Chazar). Konzorcium má vybudovať športovú arénu v Zagrebe s kapacitou 20 000 miest. Trigranit má tiež veľké plány s Chorvátskym pobrežím. T-Mobile je aktívny v oblasti telekomunikácií.
Macedónsko
Po rozpade Juhoslávie zdieľala táto bývala republika osud ostatných kolónií v tomto regióne. Inými slovami, suverenita a nezávislosť sa vzťahujú k teritóriu, zatiaľ čo ekonomika a zdroje podliehajú tichej okupácií a ľuďom je sľubovaná "lepšia budúcnosť" v EU. Zároveň je podporovaný proalbánsky prvok s cieľom dokončiť projekt Veľkého Albánska.
Stredná časť Macedónska je okupovaná prostredníctvom Mittal Steel Skopje, súčasťou korporácie Mittal, ktorá kúpila metalurgický podnik v Skopje a tak si zaistila nadvládu v regióne. V oblasti bankovníctva, Societe Generale prevzala Ohrid Bank.
Na druhej strane, Soros otvorene podporuje Albánske záujmy. Pre tento zámer používa početné organizácie – Helsinský Výbor, Centrum pre Multikultúrne Porozumenie, Asociácia pre Demokratickú Iniciatívu, všetky ovládané Albáncami. To isté platí pre médiá. Soros kontroluje televíziu “Shutel“, rádiostanice Vati a Life....atď. Soros v roku 1994 taktiež obdaril Macedónsku vládu sumou 25 miliónov dolárov. Počas rovnakého obdobia dosiahol obrovský vplyv na vtedajšieho premiéra a súčasného prezidenta Macedónska Branka Crvenkovskiho. Crvenkovski otvorene podporuje plán Martiho Ahtisaariho pre Kosovo.
Soros je prostredníctvom "Stonebridge Communications", kde vlastní akcie, zapojený do macedónskej telefónnej spoločnosti MT. Mimochodom, MT je nepriamo kontrolovaná Rothschildovcami cez “Blackstone Group“, veľkej finančno-investičnej skupiny, ktorá bola založená v roku 1985 ich agentmi Petrom Georgeom Petersonom a Stefanom Schwartzmanom (Chazar). Obaja si predtým vybudovali svoju kariéru v Rothschildovských dcérskych spoločnostiach "Lehman Brothers" a "Kuhn Loeb Inc.". Blackstone je hlavným akcionárom "Deutsche Telekom" (T-Mobile), spoločnosti, ktorá zahŕňa aj maďarskú telefónnu spoločnosť Matav - vlastníka Macedónskeho mobilného operátora MT. "T-Mobile" je druhý najväčší mobilný operátor v Macedónsku.
Na ceste za svojimi cieľmi prinášajú Rothschildovci do hry reformy, zmeny, šokové terapie, voľby, referendá, odtrhnutia, revolúcie, občianske vojny a vojenské intervencie...
Národom je ponúknutá "sloboda", "demokracia" a dobrovoľné otroctvo, odplatou za ich nezávislosť a prírodné zdroje!
Alternatívou sú sankcie, izolácia a bombardovanie.
Bývalá Juhoslávia bola etapou v ťažení Rothschildovského impéria smerom na východ. Geopolitické kombinácie opäť neboli Srbom naklonené.
Nanešťastie, Srbsko stálo v ceste tejto beštii s priateľskou tvárou.
August 2008
Zdroj: The Rothschild Octopus
Subscribe to:
Posts (Atom)